La vie est belle

Můj nemocniční příběh (stručný popis mé hospitlizace)

18. června 2014 v 13:20 | ella |  Anorexie X
a tak mě vytáhly násilím z postele. Sestry mě chytily a dotáhly mě do jídelny. Stála jsem u vydávacího pultu a hádala se že nic nechci. Sestra na mě začala křičet a mě se udělalo nevolno, hodně nevolno. Najednou jsem nic neviěla a zvučelo mi v uších. Pamatuji si, jak se mi zdálo že jsem na prosluněné plachetnici, bylo to tak krásné. Můj sen ale narušili hlasy vyděšených sestřiček, které volaly na doktory a třásli semnou. Už jsem byla plně při vědomí. Ležela jsem na zemi a nademnou stálo několik vyděšených dětí a sester. Přiběhla doktorka a řekla že musím na JIP. Byla jsem tak slabá a zmatená, byl to jako sen, jako ta nejhorší noční múra. Ta bezmoc a beznaděj, opět mi po tvářích stékaly slzy a já nechtěla nic jiného než zemřít a mít už konečně klid.
.....
Tohle téma mi není moc příjemné páč mé 4 měsíce hospitalizace byli opravdu peklo na zemi!
Při 39kg mě máma dotáhla k doktorce a ta když mě uviděla mě ihned poslala do dětské nemocnice.
Tam si mě nechali a nutili mě jíst,já ale odmítala,nakonec mi ale po pár dnech došlo, že jestli nezačnu jíst tak mě pošlou do léčebny. Řekla jsem rodičům aby mi donesli vše co mi chutná a co jsem si tak dlouho odpírala,od čokolády až po lasagne. V nemocnici jsem teda začala jíst jen jídla co mi nosili z domu,doktorka mi řekla že musím přibrat alespon 1KG. Žádný probém, ráno před vážením jsem se hodně napila a den předtím jsem snědla na co jsem přišla. Takže mě (po 12 dnech) konečně pustili domů..
No a přesto moje přejídání/nejezení jsem tam nepřibrala ani gram. Bohuže jsem doma moc dlouho nezůstala. Ana a můj strach z jídla mi nedovolili ani váhu udržet natož přibrat. Do 14dnů jsem měla váhu 37kg a jelikož jsem jedla jak 2leté dětcko byla jsem absolutně bez energie a každou chvíli jsem myslela že to semnou švihne. Doktorka už mě označila jako závažný případ a já musela okamžitě nastoupit do léčebny FN Bohunice. Pamatuju si, že když mě tam mamka odvezla a nechala mě tam, chtěla jsem se podřezat - brečela jsem,nejedla jsem,ani jsem nepila, takhle jsem se za 3dny zhroutila a doktoři mě převezly na JIpku, kde mě nasadily kapačky,umělou výživu a sondu do žaludku. No to byla lahůdka. Stejně nevím k čemu jim to bylo jelikož jsem z toho přísunu několika tisícovek kcal chytla horečky a z celých porcí jídla které jsem musela jíst jsem zvracela. Po 2 dnech jsem tam byla v takovém stavu že mě museli doktoři odpojit a poslat zase do dětské nemocnice - ale na dětskou JIP. Tam to bylo trochu lepší,sice mi dali kapačky ale jíst jsem nemusela. Jen tak trošičku a sondu do žaludku mi také nezavedly. Za ten týden co jsem tam byla jsem přibrala max kilo - to pro mě bylo celkem přijatelné. Doufala jsem, že si mě rodiče vezmou domů, ale kdepak,hned mě poslali zase do bohunic na oddělení 21. Věděla jsem že už znovu nechci na tu jejich odpornou JIPku tak jsem se snažila aspoň trochu jíst! Opravdu jsem se snažila, ale ana byla prostě silnější než já, nikdo mě tam moc jíst nenutil. Doktoři to nechávali na mě,což do teď nechápu a docela mě to vadí, protože kdyby tenkrát byli přísnější nemuselo to dopadnout tak jak to nakonec dopadlo.
Po měsíci v léčebně jsem byla s váhou už pod 35kg, nevím přesně kolik jsem vážila nejméně.Ráno jsem vždy vypila tak 2-3litry vody. Takže moje váha mohla být tak cca32-33kg. Nenáviděla jsem to tam,neměla jsem tam žádnou kamarádku,nikoho.Všechny anorektičky na mě byli naštvané protože ony se snažily,to jen já tam skoro nejedla a odmítala léčbu, ale já prostě nemohla,nejen že jsem na tom byla špatně fyzicky ale moje psychika na tom byla také hrozně. Pořád jsem jen brečela a brečela. Vše se zhoršovalo a zhoršovalo,jedno ráno zamnou přišla doktroka a řekla že mám katastrofální výsledky a můžu kdykoliv umřít.Nemohli mě nechat na oddělení takže jsem zase skončila na JIPce...achjo největší peklo. 14dní jsem byla na umělé výživě,musela jsem pít několik fresubinů denně + jsem měla sondu do žaludku (to byla ta největší odpornost) a to ani nemluvím o tom že jsem musela jíst ty jejich nemocniční hnusy a to ÚPLNĚ VŠECHNO! Po propuštění na oddělení byla moje váha cca 40kg. Myslela jsem že se zhroutím.V mojí hlavě ale nastal převrat a já začala jíst nejen nemocniční jídla ale poručila jsem rodičům aby mi nosili jídlo a já se jen cpala a cpala. Začala jsem se sama vykrmovat,už jsem jen chtěla aby mě propustili domů a já zase mohla hubnout a hubnout.Váha šla rychle na horu,pustili mě pár dní před vánoci s váhou 45kg/164cm.Nenáviděla jsem se,brečela jsem....ale dostala jsem se po 4měsících domů a já jsem zahnala anu někam dozadu mojí hlavy.Váhu jsem vyhodila a řekla jsem si, že už jsem vyléčená.:)...vydrželo mi to asi 2 měsíce :D...ale o tom zase jindy....
.
 


Komentáře

1 Jess Jess | Web | 18. června 2014 v 14:11 | Reagovat

To je opravdu silný a smutný příběh, je mi líto, čím sis musela projít. To na té fotce jsi ty? :O Fakt hodně vyhublá.
Já mám stejnou výšku jako ty a když jsem měla 52 kilo, připadala jsem si už hubeně, teď mám těch 56 a chci znovu 52, ale pod to nechci, já se řídím tím BMI, nejen pohledem do zrcadla, protože to bych asi nějaké to PPP asi časem měla, jako jsem se sebou spokojená, ale stehna by mohly být lepší, břicho plošší... ale fuck it! Prostě nestojí to za to, tím spíš, když víš, do čeho bys zase šla. Doufám, že už se ti takové hnusné zážitky nikdy nebudou opakovat, když si teď držíš tu váhu nízko, ale na stálém místě, děláš asi nejlíp, co můžeš.
A teď ještě k tvému komentáři u mě, děkuju, že tě moje fresh a vegan dny inspirují, je to fakt prima a člověk pak má kopu energie a tělo se pročistí. :) Určitě to někdy zkus.

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 18. června 2014 v 14:20 | Reagovat

díky,že na mne myslíš!;) snad brzy budu zdravá,moc si to přeji :)

3 Ko Ky Ko Ky | Web | 18. června 2014 v 14:21 | Reagovat

To je,ale smutný příběh :/ taky mám na jednu určitou léčebnu nedobré recenze, protože můj stav jen zhoršily a kdybych tam neskončila, tak bych na tom byla lépe

4 verrone verrone | Web | 18. června 2014 v 17:05 | Reagovat

silný, velmi silný zážitok..
vieš, niekedy mám v hlave skrat, ale čo viem na 100%asi by som si to chcela vyskúšať..viem znie to hrozne.. ale aspoň raz by som to chcela vyskúšať aké to je mať 37kg a proste aký je to pocit, aké by bolo moje telo..
každopádne by som bola rada keby sa znova dostaneš aspoňna 40kg a poriadne ješ a udržuješ si to.. tiež máš právo na šťastný a zdravý život.

5 Ava Ava | 18. června 2014 v 18:57 | Reagovat

uff, znie to desivo...
a tá váha, tak to si mala veľmi, veľmi málo... Dúfam že si na tom psychicky lepšie.
Niekedy si myslím, že doktori vedia z človeka urobiť väčšiu trosku, akou bol. Prídeš k doktorovi a ten ťa pošle po takých psychiatroch, z ktorých ti akurát parádne zašibe (môj prípad, aj keď nie s anou)

6 Jolly Jolly | E-mail | Web | 18. června 2014 v 19:31 | Reagovat

Je to hrůza, tolik jídla, kolik tě nutili sníst. Ikdyž jsem dospěla, tak mw naši taky nutili jíst, naštěstí jen doma, ale i tak to byl děs.
Ale radši už to tak nehroť, ať to peklo nemusíš prožívat znovu.
A jinak moc si vážím tvé podpory v komentáři, jsi zlatíčko :-*
Už budu "hodná" a snad to bylo jen mojí slabostí z nachlazení.

7 Katie Katie | Web | 18. června 2014 v 19:45 | Reagovat

45 kg jsem měla na 167 cm. Jedla jsem a nikdy bych už tak málo mít nechtěla. Ty výčitky byly neskutečně otravné.

No, je to smutné, jak reklama ovlivňuje lidi. Jak vychrtlost, tak kolem masa a jiných.

Ale ty jsi na dobré cestě.
Třeba změníš nakonec názor na krásu, jako já:).

8 jaktoleti jaktoleti | E-mail | Web | 18. června 2014 v 21:19 | Reagovat

Opět silný úryvek z tvého života..hlavně, že te

9 jaktoleti jaktoleti | E-mail | Web | 18. června 2014 v 21:20 | Reagovat

Opět silný úryvek ze tvého života, hlavně že teď jsi v pořádku a nehrozí ti nic si silná a šikovná držím palečky :)

10 Claire Claire | Web | 18. června 2014 v 21:36 | Reagovat

hlavně to už tak nikdy nepřeháněj s anou jinak to nedopadne dobře musíš alespoň trochu jíst :-(

11 Cassie Cassie | Web | 19. června 2014 v 0:31 | Reagovat

si nádherná :) tvoj príbeh je tak strašne smutný, najradšej by som ťa objala a tak. držím ti palce, aby sa už nikdy nič také nezopakovalo, si ešte mladá, máš pred sebou toľko skvelých vecí, nemala by si sa už nikdy takto trápiť. sme s tebou :)

12 Kubi Kubi | Web | 19. června 2014 v 7:33 | Reagovat

Jej,.... to je strašné:( Snad už to tak nikdy nedopadne! Držím palce, teď vlastně vážíš kolik?:O a kolik ti vlastne je?:O
Už jsem v pohodě:) Děkuji:) A moc děkuji za pochvalu jídelníčku:)

13 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 19. června 2014 v 9:32 | Reagovat

Nevím kolik ti je, ale nechápu proč mladá děvčata řeší pořád váhu, myslím si, že by si měla užívat života s kamarádkama a ne pořád řešit kolik a co snědla :-) takový příběh je moc dobrý do života, pokud si uvědomíš, že jídlo je potřeba, nemusíš se přejídat, ale jíst pravidelně lehká jídla.    Já mám zase jiný příběh, kdy jsem si chtěla vzít život, nepovedlo se to a teď si vážím svého života, ten pokus mě dovedl k tomu, že si opravdu vážím všeho co mám :-)

14 stuprum stuprum | Web | 19. června 2014 v 10:47 | Reagovat

Jez do polosyta, pij do polopita. :) Občas se přežírej, ale nikdy nehladov. :-P

15 Blair Blair | Web | 19. června 2014 v 11:17 | Reagovat

Nechceš spřételit?
Jsi vážně nádherná a prostě dokonalá. Miluju balet a hrozně mě mrzí že jsem ho nikdy nedělala. Ráda čtu tvůj blog a tiše tě obdivuji. Tvoje fotky nemají chybu! Jsi prostě dokonala!

16 Ella Ella | Web | 19. června 2014 v 16:00 | Reagovat

děkuji moc...též v to doufám))[7]:

17 Ella Ella | Web | 19. června 2014 v 16:02 | Reagovat

moc děkuji, to co jsi mi napsala je moc krásné))[11]:

18 Ella Ella | Web | 19. června 2014 v 16:03 | Reagovat

brzy mi bude 15 a vážím 37-38kg [12]:

19 Baru Baru | Web | 19. června 2014 v 17:07 | Reagovat

Teda zlato.. přečetla jsem to na jeden nádech.. to je tak smutný a strašně silný.. :o Hlavně ty jsi silná! Zažila jsi vážně toho tolik... Jsem ráda, že už to teď začínáš vidět jinak a dokážeš o tom mluvit..(psát). Jsi pro mě neskutečný vzor :) Držim palečky do budoucna :-)

20 fashion-skinny fashion-skinny | 19. června 2014 v 18:44 | Reagovat

Ako sa tu uz pisalo,silny a smutny pribeh...Drz sa zlato,snad to uz nikdy nebudes musiet prezivat.

21 ana-friend ana-friend | 19. června 2014 v 19:19 | Reagovat

jak to čtu tak to bylo doslova peklo, mrzí mě že sis tím musela projít, vůbec si nedovedu představit co jsi prožívala, drž se ,doufám že už jsi na tom lépe :/ :))

22 saulosana saulosana | Web | 19. června 2014 v 19:24 | Reagovat

Neviem, či ešte chceš být Ana nebo ne... ale jedno vím... jíst musíš... už nikdy nehladuj prosim ťa!! Vždyť ted si tak krásne hubená. Proste už len udržuj. Bud šťastná, že si dosáhla svého cíle a pokiaľ máš potrebu o neco bojovať, najdi si neco nového, ne svoji postavu. To už je proste vyriešené. :) Já jsem len o 2 cm nižší. A chci ísť na 45 a pak proste konec. bodka. Už jen udržovť. :) Ale ako to aj iné holky psali... ty seš silná :) Jsi moc milá a inšpiratívna. :) drž se :-)

23 Foxie Foxie | E-mail | Web | 19. června 2014 v 20:09 | Reagovat

Tvůj příběh mě velice zajímá. Je to tak poutavé, smutné čtení... Je to hrozné, že jsi musela projít něčím takovým... Hlavně, že jsi to zvládla.

24 Vendy Vendy | Web | 21. června 2014 v 0:52 | Reagovat

Zažila sis nelehké chvíle, kdys byla téměř na dně a na hranici života. Určitě nechceš, aby se to ještě někdy opakovalo. Donutilo tě to k pokusu udělat něco se sebou, zvednout se z toho dna. Moc ti přeji, aby se ti dařilo.
Ale k té váze a výšce... víš, že zhruba ideální je váha o deset kilo menší než výška? Příklad - měříš 164 cm, měla bys vážit kolem 54 kilo a budeš akorát. Zdá se ti to moc? není to moc, jsi vyšší, váha se jinak rozloží. Samozřejmě, nemusíš vážit přesně 54 kilo, můžeš mít i o něco méně, chtěla jsem jen říct, že tahle váha není nic nenormálního, hrozivého, není to nadváha.
Ta fotka je tvoje? Jsi až příliš hubená, nezlob se na mě za upřímnost a nemyslím to ve zlým, nechci ti nijak ublížit nebo tvou postavu kritizovat. Určitě jsi hezká holka, ale tady jsi příliš hubená. Hubená, ne štíhlá, v tom je malý rozdíl...
Drž se, zvládneš to! Máš tu spoustu komentářů a spoustu podpory. Určitě i tvoje rodina stojí za tebou a snaží se ti pomoct... 8-)

25 terez terez | 21. června 2014 v 20:25 | Reagovat

to je hrozné čím sis musela projít :(, jsi opravdu příšerně vyhublá! Jsi ale silná a já věřím že anorexii porazíš! moc ti to přeju :)!

26 Eli Eli | Web | 23. září 2014 v 22:07 | Reagovat

Wow..  také mám problém s váhou. Nejsem sice anorektička, ale mám problém (42kg/162cm)

27 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 10:53 | Reagovat

Je to hrozné. Nechápu, proč tě vykrmovali tak násilím. Podle mě na to měli jít postupně, je jasné, že takový nápor tvé tělo nemohlo zvládnout...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama