La vie est belle

Něco o mě 6 - NECHCI ŽÍT

24. září 2014 v 18:38 | ella |  Něco o mně
Ahoj holky, chtěla jsem napsat už dřív ale nešlo to, jsem tak vyčerpaná že nedokáži napsat článek.
Otevírám oči, všude v pokoji růžové barvy a bílé barvy, venku vychází slunce. Začíná krásný nový den....ach kéž by.
Začíná další náročný den a boj o přežití.
Vše mě bolí, sotva vstanu s postele.Zvážím se 34KG....VÁHA POŘÁD KLESÁ A JÁ POMALU UMÍRÁM. UŽ TO ALE NEŘEŠÍM UŽ MI NEJDE O ŽÁDNOU HUBENOST. UŽ MĚ TO NEZAJÍMÁ, NIC MĚ NEZAJÍMÁ. V rychlosti se obleču, nachystám svačinu a nachystám si do termosky kafe.
Chce se mi brečet, jsem tak utahaná a mám náladu na bodu mrazu.
Přijíždím do školy, mohu si gratulovat....cestu jsem zvládla.
V budově školy je neskutečná zima....spolužácí jsou v tričkách s krátkým rukávem, nechápu je, já mrznu v tlustém svetru.
Beru si učení ze skřínky, nedokážu ho ani unést. Je to strašné. Ve škole se s nikým moc nebavím. Ve třídě jsem v poslední lavici a to mi vyhovuje. Mám tam klid a čas na myšlenky....na myšlenky o ničem....na myšlenky o velkém hlubokém prázdnu v mém životě. Snažím se v hodinách dávat pozor....moc to nejde, usínám a usínám. Hrozně si chci lehnout na lavici a nevnímat. Odpočinout si, vybrečet se...
Na svačinu a oběd odcházím k učitelům do kabinetu....mám k tomu své důvody. Chvíle tam je pro mě příjemná....konečně mám klid si odpočinouut.
Po 6-8 hodinách končí vyučování....jdu domů. Cesta ze školy domů je pro mě vždy největší boj...chce se mi omdlít...mžitky před očima, motání hlavy, výpadky.
Domů přijdu strhaná a hladová....hodím do sebe jogurt a rohlík....konečně mám klid....jdu spát KONEČNĚ!
Probouzím se kolem večera, dám si jídlo, pustím si tchaikovského a pláču....je mi to všechno tak líto.
Jsem tak sama, sama a vyčerpaná....nemohoucí cokoliv dělat, změnit...
Stékají mi po tváři slzy a já chci jen zavřít oči, usnout a už se neprobudit....
....
Jsem jak hračka na baterky.
Jak hračka která se co nejdřív vybije a už nepůjde nabít.
Jím, jím všechno na co mám chut ale jídlo si nedokážu vychutnat....ty myšlenky jsou ve mě totiž pořád, počítání kalorií a výčitky. Je jedno že si dám koblihu nebo nízkotučný jogurt...je mi to jedno opravdu.
Neřeším to jak jím....na jídlo nemám ani pomyšlení...za den přijmu 1000-1700 kcal....hubnu. Když už opravdu poznám že je zle přejím se abych se "dobila". Stejně nepřiberu přejídám se tak 3x do týdne....jinak to prostě nejde.
I tak už mi tělo dochází mám 34kg možná i méně......mám všude modřiny a červené skvrny....neprokrvují se mi prsty, mám je uplně fialové.
Upadám do mdlob a je mi neustálá zima.....asi opravdu umřu, je mi to jedno.
Není totiž nikdo koho by zajímalo že se mi něco stane....nemám žádnou motivaci proč bojovat. Nemám nic, vůbec nic.
Rodiče nezajímám ...vlastně nikoho nezajímám. O vše ostatní jsem přišla....o zpěv,klavír,divadlo...BALET♥. Hlavně o kamarády. Ted už vážně nemám nic....už mě nebaví žít.....chci aby to už skončilo aby můj život skončil.
HOLKY PROSÍM PŘESTANTE S ANOU! NEDĚLEJTE TO! ANA NENÍ ŽIVOTNÍ STYL! ANA NENÍ VAŠE KAMARÁDKA! ANA VÁS ZNIČÍ TAK JAKO ZNIČILA MĚ! MĚ UŽ NEČEKÁ ŠTĚSTÍ, MĚ UŽ ČEKAJÍ JEN KAPAČKY A NEMOCNICE...NEBO SMRT.
DEJTE ANĚ SBOHEM....PROSÍM ZACHRANTE SE♥.
 


Komentáře

1 Ko Ky Ko Ky | Web | 24. září 2014 v 19:04 | Reagovat

tak to děkuji za lichotku :)

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 24. září 2014 v 19:06 | Reagovat

to je mi moc líto, jak se ti vede :( snad se ti to zlepší :) tohle není život.
Těším se až napíšeš další zprávu a ta bude o tom, jak ti je lépe :)

3 deny-paradise deny-paradise | Web | 24. září 2014 v 19:48 | Reagovat

o můj bože, hlavně v klidu... mysli na to, že se to určitě zlepší, všechno bdue zase dobrý, najdeš si nové kamarády, přibereš, začneš normálně fungovat... nevzdávej to! nikdy to nezvdávej a bojuj! DOkážeš to, vždyt ti tady všichni věříme! Možná nemáš podporu od rodiny a od kamarádů, ale veř, že tady na internetu tu podporu máš! Všichni ti tady držíme palce, a když ne všichni tak JÁ rozhodně ANO!
Nemysli na smrt, o můj bože neumřeš, nic se ti nestane, jen si stačí trošku věřit! Věz, že tě tady všichni podpoříme. I když si myslíš, že ve skutečnosti nikoho nezajímáš, určitě tomu tak není! Vždy se najde někdo, pro koho něco znamenáš i když to nedává moc najevo! :) Já věřím, že to zvládneš! Už aspoň jen kůli blogu :)

4 eli eli | E-mail | 24. září 2014 v 20:33 | Reagovat

Nevzdávej to! Taky jsem s anou měla problém, i když jsem jí utla před tím, než se mi prožrala skrz mozek. Furt trpím občasnými bulimickými záchvaty, ale věřím, že se to zlepší!! Prosím jez, co můžeš, musíš to zvládnout! Napiš mi, chci ti pomoct, můžeme si pomoct navzájem! Prosím, drž se!

5 Kubi Kubi | Web | 24. září 2014 v 22:33 | Reagovat

No tak, nevzdávej to, ještě není konec, vždy je pro co žít, neboj!!! Ty to zvládneš, já ti věřím, však si píšeme!:)

6 Katie Katie | Web | 24. září 2014 v 22:44 | Reagovat

Mě zajímáš a budeš.
Anorexii jsem nikdy neměla, jen jsem byla na pokraji spadnutí do ní a i přes to mi trvalo 3 roky, než se mi hlava vyléčila z toho šíleného kruhu.

Nevím, co dělají tví rodiče, ale ty musíš ihned do nemocnice. Nikam nechodit, vyhýbat se na nějaký čas úplnému stresu.
Věř, že jsou na tom lidé hůř. Třeba ti, kteří každý den zažívají domácí násilí. To vím.
A cesta k tomu, aby jsi v pohodě stále existuje. I když je zahalena hustou mlhou.
Vždy tady je a vždy jsou na světě lidé, kteří tě mají rádi (ač si můžeš klást otázku proč, mají tě rádi) a kterým bys moc chyběla.
Jediná věc. Malý krok jak z toho ven - požádat o pomoc.

Hrozně moc bych tě podpořila, podporovala každý den, aby jsi viděla, co vidím já na životě tak krásné, přestože bych dost často také nejraději už konečně umřela.
Dej mi vědět, prosím. Budu na tebe myslet.

7 Jasmin Jasmin | Web | 24. září 2014 v 22:51 | Reagovat

Nevzdávaj sa, ani dúha nemôže byť bez dážďa. Určite sa to zlepší, ak sa nevzdáš a budeš sa snažiť čo najviac, blogerky ťa podporujú stoja pri tebe, takže ukáž všetkým na okolo, že na to máš, pretože mi už to vieme. Určite nesmieš zomrieť!! Záleží nám na tebe :)

8 fit-fashion-style fit-fashion-style | Web | 25. září 2014 v 10:14 | Reagovat

Dost dobrý článek, anu znám a s koncem souhlasím, ale nezašla jsem až tak daleko jako ty, nejhorší jsou na tom celoživotní následky, ty černé myšlenky a zpomalený metabolismus, snad to zvládneš a uzdravíš se, vím, že se to lehko říká, ale nesmíš propadnout té příšerné depresi a bojovat s ní...zkussi o tom promluvit s rodiči a přiznat se jim, nejsi jim jedno, každý rodič miluje svoje dítě a chce pro něj to nejlepší, zkus se s nima domluvit, že bys chtěla chodit na nějaké terapie k psychiatrovi, nebo běž prostě k lékařce a nejspíš by ti pomohla hospitalizce na metabolické jednotce, tam už by ti mohli přibrat, pokud o to stojíš, držím ti palce kočko, je to hrozně smutné :-(

9 HOPE cesta za snom Enny HOPE cesta za snom Enny | Web | 25. září 2014 v 20:20 | Reagovat

Prajem ti aby sa ti znova dal dokopy život. HLAVNE SA NEVZDÁVAJ.

10 Azzy Azzy | Web | 25. září 2014 v 20:30 | Reagovat

Proboha, ani nevíš, jak moc Tě chápu. Neskutečně mi to připomíná mě před třičtvrtě rokem.
Pži vzpomínce na to období se mi chce zvracet.
Kvůli aně jsem teď na dně, kvůli ní je ze mě totální nula!
Nevíš, jakto, že nepřibíráš? Já mám teď zase už jídlo jako závislost, neobejdu se bez něj, celý den uzobávám nebo jím hlavní jídla.. A taky nějak nepřibírám.
A ve středu mě čeká vyšetření žaludku, protože už asi rok mě trápěj příšerný křeče v břiše (začalo to hladem a mýma obědama - kafe + cigáro = zánět žaludku = od té doby to nepřešlo...

Je to příšerný, jsem pořád jen sama doma.
Vůbec nechodím mezi lidi, stýkám se jen s rodinou, ale to je asi to, co máme jiné, že na mě našim hodně záleží.

Kdybych si mohla  vybrat, asi bych do any šla znova.
Tak hloupá jsem.
Stálo mi to za to.
Jenže ted se ze mě zase stává nenažraná zrůda.
Je mi z toho na nic.

Promiň za tak dlouhý koment, snad tě to moc neobtěžuje.. Jen chci, abys věděla, že existují lidé. co tě chápou.
Kdykoliv se mi můžeš ozvat.

Azzy-hubne@seznam.cz

11 ana-friend ana-friend | 25. září 2014 v 22:00 | Reagovat

Ani nevíš jak moc mě to mrzí, ale nevzdávej se, nesmíš. :-(

12 zoe zoe | Web | 26. září 2014 v 15:19 | Reagovat

páni ani nevíš jak sem ráda že konečně vidím tvůj článek. Od tvého posledního jsem si řikala, co se s tebou mohlo stát. Každý týden jsem sem chodila a čekala jestli sem nedáš nějaký příspěvek jak jsi na tom. A je tady. Mrzí mě to. Taky to znám. Je to hrozný. Ale já doufám, že se z toho dostaneš, musíš! Jsi mladá neni čas na smrt. Tvuj život neni aby jsi žila v nemocnici musíš to zvládnout! Držim ti moc palečky!

13 emma emma | 26. září 2014 v 21:44 | Reagovat

Kdybych stála vedle tebe, chytla bych tě za ruku a první co bych pověděla je, že ještě není konec, ne, ne ne, není! Měla jsem totéž...svět pro mě znamenal jen světla, obrazy, zvuky (tlumené). Cítila jsem se jako kdybych byla uvězněná ve skleněné kouli, pomalu mi docházel kyslík a já se mohla jen a jen dívat kolem sebe a myslet na to, jak všechno brzy končí. A ano, taky už mi vůbec nešlo o hubenost a jídlo. Tohle mi bylo úplně jedno. A ano, každé ráno mi dávalo novou naději a já ji znovu promrhala. I když jsem věděla, že mám znovu šanci, stejně tak jsem věděla, že ji nevyužiji. Jednoho dne, který vypadal jako všech x předcházejících jsem se vzbudila se stejnou myšlenkou ''mám šanci'', ale už nepřišla myšlenka, která obvykle následovala ''stejně to nevyjde''. Ne. Tentokrát jsem si řekla, že je až zázrak, že pokaždé znovu a znovu dostanu šanci- probudím se. A že tentokrát ji využiji, slíbila jsem si to. Najednou mi došlo, že celý hluboký problém duše, moje trápení, odporně do srdce zarytá bolest a touha zatančit si (ano, taky jsem přišla o balet) je způsobená z prvopočátku jen jídlem. Tudíž jídlo by mohlo být i řešení, jak z toho ven. Nevěřila jsem, že obrovská snídaně, svačina, oběd, ....  může vše nějak vyřešit...ale p týdnu, kdy jsem tohle dodržovala poctivě, cpala se k prasknutí, zvedal se mi žaludek, snášela jsem pohledy lidí ve škole jsem cítila první rozdíl. Necítila jsem se silnější, šťastnější, ani jsem témeř nic nepřibrala...jen mi došlo, že na své neštěstí a trápení a na tu bezmoc nemyslím celý den a najednou, jak by se ve skleněné kuli udělala díra...zpočátku malá dírka, která se den ode dne zvětšovala...později jsem cítila jak sílím, tělo se vzpamatovávalo, mozek taktéž. A v té chvíli už díra byla tak velká, že jsem  mohla vystoupit z koule a věděla jsem, že jen na mě je rozhodnutí. Rozhodnutí, jestli se do ní vrátím nebo ne. A čím dál budu od té koule, tím větší bude má síla.

Už je to třetí rok, kdy znovu tancuji. Ano. Opravdu. A není to jako dřív. Je to tak tisíckrát lepší. Jsem znovu narozená a lépe narozená. Není to beznadějné. Nikdy. Dokud dýcháš, nikdy. Tak strašně bych si přála, aby Tě tenhle komentář vrátil naději a tys uvěřila, že ještě je šance. Psala jsem to od srdce, pravdu, přesně můj příběh a pocity. Kéž by to pomohlo.

14 Kubi Kubi | Web | 27. září 2014 v 7:47 | Reagovat

Na takovem jidelnicku kupodivu udrzuji xD vaha se nehla xD

15 Bella Bella | Web | 29. září 2014 v 8:53 | Reagovat

ahojky holčičko....děkuju moc za krásný komentář...

děsně mě mrzí jak daleko se to u tebe dostalo!:-(...tak ráda, bych ti ukázala můj aktuální pohled na život..život může být krásný a můžeš cítit jak tě naplňuje...jak každá buňka tvého těla je natěšená na každý další den!!!!...ale vše je postavený na tom jak se k tomu postavíš ty!!!!ty jediná můžeš určit jestli tvůj život bude za něco stát anebo ne...ještě není pozdě...stále žiješ a dýcháš a pokud se dokážeš nakopnout tak se ještě velmi brzy můžeš projít po parketě s pyškotama na nohách:-)....jen se nelituj a zakousni se do života...stojí to za to!!!!!!!.....

16 Ella Ella | 30. září 2014 v 11:15 | Reagovat

děkuju moc!...vážím si toho)[3]:

17 Ella Ella | Web | 30. září 2014 v 11:16 | Reagovat

zkoušela jsem ti psát ale nejde to:/[4]:

18 Ella Ella | Web | 30. září 2014 v 11:18 | Reagovat

Napsala jsi to strašně krásně a dodala jsi mi sílu to ještě nevzdávat....je to neskutečně těžké hlavně když jste má jediná podpora...ale musím to dokázat! Musím být zase baletka a nesmím skončit v Motole nebo někde na JIP.....děkuju ti moc! Jsi ted můj vzor a zkusím udělat vše proto abych se zas postavila na vlastní nohy a žila![13]:

19 Ella Ella | Web | 30. září 2014 v 11:20 | Reagovat

Btw....holky všem vám moc děkuju, ani nevíte jak jste mě motivovali to ještě nevzdávat, hledám skulinky, cestičky ven jak z toho....zázraky se nedějí, nechci si pořád připustit fakt že MUSÍM ZAČÍT JÍST POŘÁDNĚ A PŘIBRAT! Jedině taková je cesta ven...

20 Cassie Cassie | Web | 30. září 2014 v 18:00 | Reagovat

Drahá Ella, chcem aby si sa nevzdávala, neprestávala bojovať. Pozri von, pozri na prírodu, na stromy, pozri sa na hviezdy, nebo, mesiac, počúvaj spev vtákov, kvapky dažďa. Toto všetko stojí za to. Ak by som v živote nič iné mať nemala, toto by sa aj tak oplatilo, aby som pokračovala. Si výnimočné dievča, pozri sa len tu, koľko blogeriek sa o teba zaujíma. Koľké ti napíšu a to ťa ani osobne nepoznáme. Preto som si istá, že aj v tvojom okolí sú ľudia, ktorým na tebe záleží. Nájdi ich. Nechaj ich pomôcť ti. Bojuj, lebo si silná. Ak ti ana niečo dala, tak je to nesmerne odhodlanie a sila. Myslím na teba stále a dúfam, že to bude všetko lepšie. Drž sa krásna víla :)

21 eli eli | E-mail | 30. září 2014 v 19:07 | Reagovat

:( zkus to znova, dávam dobrý mail....Snad už je Ti lépe, drž se a bojuj...já to zatím taky nevzdávám :)

22 jaktoleti jaktoleti | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:47 | Reagovat

Není to určitě jednoduché, nedokáži si  ani z tisíciny představit, jak ti asi je a vím, že se to lehce řekne, ale..NEVZDÁVEJ SE! PROSÍM :( Better things are coming! ♥

23 emma emma | 3. října 2014 v 11:33 | Reagovat

To jsem tak strašně ráda! Už z psaní se pozná, jak moc ''hodnotný'' a skvělý člověk jsi, nezasloužíš si dopadnout zle, opravdu, Ty ne!
A máš pravdu jediná cesta ven je přibrat. Taky se mi nechtělo věřit, že tak hluboký problém duše, tak nechutné a ''černé'' trápení uvnitř mě samotné, které mě pomalu požíralo se dalo vyřešít jen tím, že přiberu....a divila jsem se, že opravdu, opravdu ano! Ale je to težké, není to hned a člověk se na přechodnou dobu musí vzdát té poslední radosti co má- hubenosti, vyzáblosti,...na určitou dobu máš vážně jen neštěstí a smutek v duši...a když s ním dokážeš chvíli žít a postupně se se vním smířit, přibereš, slibuji Ti, že budeš š´tastná jako nikdy!

24 Elisa Elisa | Web | 3. října 2014 v 20:22 | Reagovat

Ahoj andílku, od srpna jsem nebyla na blogu, protože jsem se z toho stereotypu mia dostala, neuvěřitelné, že? Pomohlo mi posunout svůj život dál, začít myslet kam půjdu na univerzitu, najít si nový cíl, jinou motivaci, na kalorie vůbec nemyslet  vážně to jde! Energii potřebuješ k tomu aby jsi byla živá, aby jsi mohla něco dokázat, myslet, něco vymýšlet, splnit si sny, že si jednou koupíš nádherné věci, krásné auto.... Taky jsem todřív neviděla, zkus třeba někam jet, stanov si vyšší cíle - co chceš jednou dokázat, kam chceš jít na vysokou školu, rozviň své zájmy - přestaneš myslet na jídlo, které budeš potřebovat své sny si splnit.
Neříkám, že jsem z toho úplně venku, ale rozhodně už dost.
Zlato, MOC MOC TI DRŽÍM PALCE, najdi si motivaci, přemýšlej o budoucnosti, bude to těžké -  TY TO DOKÁŽEŠ, VĚŘÍM TI, JSI STATEČNÁ, INTELIGENTNÍ, KRÁSNÁ, MILÁ.
Tolika slečnám jsi tu pomohla, nech si teď pomoci ty! život tě čeká! Dej tělu jídlo a mysli pozitivně, najdi si motivaci, idol, koníček, kurzy, kroužek....
Občas se stále na tvůj blog vracím, držím ti palce a budu stále, nevím, jestli budu ještě blogovat, zaměstnala jsem se jinak, nechci se k tomu vracet, i když jsem určitým způsobem ráda, že jsem si tím prošla: Nikdy ničeho nelituj, protože to v tu chvíli bylo přesně to, co jsi chtěla..

DRŽÍM PALCE A BUDU NA TEBE MYSLET, AT VŠE DOBŘE DOPADNE! :-) :-) :-) <3

25 Fat doll Fat doll | Web | 4. října 2014 v 22:30 | Reagovat

Nečaká ťa smrť,z najhoršieho si už vonku keď teraz normálne ješ uvidíš všetko bude lepšie,kamarátov si časom nájdeš ani nebudeš vedieť ako,s baletom a ostatnými vecami čo ťa bavia neprestávaj.
Vždy sa dá začať znovu,rodičom na tebe určite záleží,viem že to tak niekedy nevyzerá ale záleží im na tebe :)
Želám ti len to najlepšie :)

26 Foxie Foxie | E-mail | Web | 4. října 2014 v 22:59 | Reagovat

Unavená bývám taky... ale jenom občas.... Myslím, že to ještě půjde. Vždycky to jde přeci. Žij. Ještě nejsi mrtvá, tak to nevzdávej.

27 Baru Baru | Web | 6. října 2014 v 10:37 | Reagovat

Zlato moje, hlavně bojuj! :( jsme tu pro tebe, vrátila jsem se po době na blog, jdu navštívit tebe, mou milou... a tohle.. to ne!
Zprvu jsem moc ráda, že jsi našla sílu udělat změnu a papkat :) ale musíš věřit,  že tě tělo nezklame! :) myslím na tebe! :3 ♡

28 Marilyn Marilyn | Web | 7. října 2014 v 12:31 | Reagovat

[27]:
Zlato, mam nový blog, kdykoliv napiš! :))

29 bells bells | Web | 8. října 2014 v 11:36 | Reagovat

Ahoojky...tak jak se ti dari??,?...dej o sobe vedet prosim!!!drzim palecky...a opovaz se to vzdat!!!

30 Kubi Kubi | Web | 10. října 2014 v 21:47 | Reagovat

Dopisuj si se mnou, cokoliv mi piš! Ano, i přes ta všechna muka to přijmi, váha nevyletí, o to se vůbec neboj, máš to ted tak rozházené, že to nevyletí ještě pěkně dlouho! To zvládneš zlato, neboj:-*

31 Karolin Karolin | Web | 11. října 2014 v 20:47 | Reagovat

Kdybych ve chvíli, kdy jsi článek psala nebo kdy ti bylo podobně, stála vedle tebe, nejraději bych tě objala, řekla ti, že to bude dobré, že není pravda, že nikoho nezajímáš, že určitě jednou budeš šťastná, že máš určitě šanci na pravý život. Držím palce.
Setři si slzy a usměj se. Tak je to lepší. A bojuj, bojuj!

32 Ella Ella | E-mail | Web | 12. října 2014 v 20:09 | Reagovat

moc děkuju za krásný komentář))![31]:

33 Niko Tin Niko Tin | Web | 19. listopadu 2014 v 22:49 | Reagovat

Doufám, že jsi našla sílu bojovat! (Sunshine)

34 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. listopadu 2014 v 18:56 | Reagovat

Četla jsem tvůj poslední článek, takže vím, že zase bojuješ - a to je dobře. Nevzdávej to! Je ti zle, pochopitelně, protože tvé tělo zoufale strádá. Ničit se hladovkami za účelem zhubnutí může dojít až do těchto extrémů, ty je poznáváš na vlastní kůži. Jen smutné, že nezajímáš rodiče. Opravdu ne? Možné je, že je zajímáš, ale už nevědí, co si počít, jak ti pomoct. V první řadě musíš chtít ty sama, sama se musíš rozhodnout, jestli uděláš všechno pro svou záchranu. A myslím, že tohle je chvíle prozření, a zároveň chvilka, kdy to ještě můžeš zvrátit, můžeš se rozhodnout s tím bojovat - a podle všeho ses rozhodla s tím bojovat. Nevzdávej se.

35 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 13:23 | Reagovat

I já ti říkám: možná jsi zabloudila v životě, nechala jsi dopadnout kámen osamělosti a snahy o hubenost na svoje slabá ramena. Ale žiješ, tvoje tělo pořád doufá, že s ním začneš být kamarádka a dáš mu šanci na všechno, co má rádo a v čem by rádo pomohlo tobě. Chce to jen najet na režim, netrápit se občasnými selháními a nevyhlížet každý gram na váze. Pokud budeš jíst, bude líp. Postupně dodáš živiny, energii a sílu svalům. Tento problém neznám, spíš se celý život rvu s nadváhou. Teď na stáří jsem se dala do pořádku, pomohl mi pohyb a dobrý jídelní režim. U tebe to bude taky tak. Nevysazuj pohyb, denně přidej aspoň pár metrů - ono to postupně půjde. JE TO VE TVÝCH SILÁCH. Nechej si pomoct, zajdi k doktorům. Zařídí ti klid a výživu a bude líp. Musíš pro to taky něco udělat. Svým článkem jsi řekla, jak to máš, ale prosvítá zde i snaha o jezení a to je dobře. Zase přijdu, věřím že zde budeš ještě dlouho. Nebo po uzdravení skončíš s tímto smutným blogem a už budeš jen radostná mladá dáma. S mnoha zájmy. S životem, který si vybojuješ. Zdraví tě  Kitty (stará rentiérka při těle) ;-)

36 Em Age Em Age | Web | 16. prosince 2014 v 19:00 | Reagovat

Tohle by si kurva měly přečíst opravdu všechny nány, které mají v hlavě nasazený ten nesmysl, co je dnes tak strašně moc cool. Být "ana".
Nebudu tě litovat, jako to asi dělají ostatní nade mnou. Jsem sakra pořádně nasraná. Protože v hlavě vidím ty debilní blbky (třeba na Ask.fm), které v tom podporují ostatní holky, třeba 12, 13-tileté!!! Radí jim, aby jedly vatu a aby pily jen vodu. Bože!
Přeju ti, ať to zvládneš, ano. To ti moc přeju. Abys žila normálně...

37 Hlíns Hlíns | Web | 5. srpna 2015 v 16:17 | Reagovat

Moc krásný příběh, o to horší realita .. Kéž nespadnete a pokud ano kéž se Vám podaří vstát. Mějte sílu, nejen Vy holky. Vždycky se najde někdo, koho to zajímá, jen ho prostě neznáš, ale kdyby Tě znal, záleželo by mu na Tobě. Věřím, že ty to dokážeš! Držím palce, princezny <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama