La vie est belle

Den v těle anorektičky

18. února 2015 v 18:19 | ella |  Anorexie X
začátek září 2013
-
Otevírám oči, je půl sedmé. Vstávám pomalu s postele. Všechny mé pohyby jsou pomalé, přesto se mi motá hlava a vypadává zrak. Vidím pár sekund jen černo.
Stoupám si opatrně na váhu. Vidím zase menší číslo. Ve vnitř mě poleje štěstí, následně ho však vystřídá strach a obava. Co bude dál? Hrozí mi hospitalizace.
Oblékám na sebe kalhoty a tričko, padá to ze mě. Vysí to na mě. Vím o tom, líbí se mi to.
Máma mě volá na snídani. Né prosím, co jsem komu udělala. Nemám hlad, nechci jíst ale MUSÍM.
Beru si z lednice malou ochucenou aktivii a po malých lžičkách ji sním. Nezapomenu však kousek nechat a vyhodím ji do koše.
Máma mi dáva svačinu a prosí mě abych ji snědla. Ujišťuji ji že si ji dám o polední přestávce, sama však dobře vím že ji při nejbližší možné příležitosti vyhodím.
Pospíchám do školy, ani mně nenapdane jít na tramvaj. JÁ MUSÍM JÍT PĚŠKY! Musím spálit ty přebytečné kalorie ze snídaně.
...
Ve škole sedím sama, s nikým se nebavím. Je mi divně, je mi horzná zima a dělá se mi mdlo.
Jdu na záchod kde vytahuju svačinu a házím ji do koše. Vybalím si s tašky petku s pitím. ŠÍLÍM! Mamka mi nachystala sirup místo vody!!!! To nemohu pít, nechci být tlustá!!! Vylívám pití do umyvadla a několikrát poté petku omyju. Nemohu si dovolit nechat tam ani jednu malou přebytečnou kalorii!
Učíme se nová slovíčka. Nemohu se soustředit. Je to hrozné. Mám špatnou náladu. Mám strach.
Přepadají mě depresivní myšlenky, myslím na to že možná skončím v Bohunicích, že tenhle život je na houby, ale že anorexii miluji a za nic na světě nechci přibrat ani gram. Po tvářích mi stékají slzy. Spolužačka si toho všímá, už se na mě dívá celá třída a učitelka jde zamnou. Achjo, bojím se aby nezavolala rodiče.
.....
Vítr mi rozcuchává vlasy a fouká silně do obličeje. Cítím jak na mě oblečení vlaje. Je mi zima a mám hrozný hlad. Tak hrozný hlad.
....
Mamka mi nandává porci brambor a špenátu. Protestuji, je toho moc. Beru si jedno bramboro a trochu špenátu.
Dívám se na mámu a ona na mně. Je to nevyhnutelné, musím to sníst. Pomalu žvýkám sousto po soustu. Prosím mámu o trochu vody, ona vstává a já v rychlosti schovám kus brambora do kapsy v mikině. Uf, ještě že to neviděla. Teď mám jistotu že určitě nepřiberu.
.....
Lehám si do postele, jsem zničená, měla jsem v plánu cvičit, ale nejde to.
Chce se mi spát, tak moc spát. Je jedna hodina odpoledne, já zavírám víčka a usínám.
.....
Je 19:00 musím se jít najíst. Večeřet později si nemohu dovolit, mohla bych přibrat!
Otevírám ledničku a s hrůzou zjišťuji že máma mi nekoupila jablečnou přesnídávku bez cukru ALE S CUKREM!
To je nejméně 100kcal navíc!!!! To nemohu jíst. Nesmím, mohla bych přibrat.
Třískám lednicí a křičím na mámu jak může být tak pitomá a nekoupit mi tu správnou!
.....
Ona pláče, já pláču......ví že to doma nezvládnu, že budu muset odjet do léčebny.
Když usínám hladí mě po vlasech a šeptá mi že to bude dobré a že snad jedou pochopím proč to museli udělat.
Nevím o čem to mluví, já přece jím a funguji normálně.....nikdy v žádné léčebně nezkončím, jsem v pořádku.
Budu denně jíst cca 500kcal a budu šťastná.
Ahoj všichni - rozhodla jsem udělat takovou malou ukázku toho jak jsem myslela a fungovala v době nejsilnější mentální anorexie (psychická stránka) a jak funguji teď. Tohle je názorná ukázka (vzpomínka) s doby těsně před hospitalizací. O víkendu přidám vzpomínku aktuální z jednoho dne. Sami se pak budete moc přescědčit o tom jak anorexie dokáže člověku úplně "vygumovat" mozek.
 


Komentáře

1 Bella.M Bella.M | Web | 18. února 2015 v 18:25 | Reagovat

Nevím jestli by se mi to mohlo někdy stát, je to hrozné, ty vzpomínky, nedokážu si to představit :/ Jinak jsem ráda, že jsi se změnila :) je to určitě příjemná změna :)

2 the lizz. the lizz. | Web | 18. února 2015 v 18:44 | Reagovat

ahh, anorexií bych nikdy trpět nechtěla, je to úplně děsivé!

3 Perrie Perrie | Web | 18. února 2015 v 19:17 | Reagovat

A můžu se zeptat proč? Nějak to škodí zdraví, nebo proč ti to zakázali? Nerada bych to jedla, kdyby to nějak rušilo uzdravování, nebo něco podobného..
Páni! já.. nevím, co napsat.. jsem úplně mimo. Je tak dobře, že ses z toho dostala!! já jsem naštěstí nikdy neměla takové to, že svačiny jsem vyhazovala do koše, vynechávala oběd, atd.. jen jsem jedla malinké porce. Ovšem to, že mi máma něco koupila jinak.. to bylo na denním pořádku. že do jídla dala smetanu, když jsem jí JASNĚ řekla, at mi dá moji porci stranou a nedala. Jsem ráda, že už konečně mám trochu rozumu a nehádám se s ní o takových zbytečnostech!

4 Ella Ella | Web | 18. února 2015 v 19:24 | Reagovat

Jen důvod mého uzdravení...abych nešla jak se říká z extrému do extrému. Prostě jíst to co ostatní. Já sama jsem  s tím spokojená protože mi tahle cesta pomáhá....ale je to protože už jídlo nechci řešit  zabývat se s jím. Jsou pak holky co se dali na zdravou stravu. Tak že jedli jen ultrazdravě (to není tvůj případ myslím)apod....pomohlo jim to jen tak napůl.....sice začali jíst - ale pořád se jídlem zabývali. :/[3]:

5 Ari Ari | 18. února 2015 v 19:36 | Reagovat

Achjo, tohle je mi dost dobře povědomé.. Mimochodem, Elli, docela by mě zajímalo, jaký jídelníček máš teď.. Jak vypadá normální jídlo, kolik toho tak sníš.. Jen pro představu.. Budu ráda, když napíšeš nějaký příklad ;-)

6 stihlejsi stihlejsi | Web | 18. února 2015 v 19:49 | Reagovat

Strašidelný a dost dobře popsaný...

7 Vivi Vivi | Web | 18. února 2015 v 21:17 | Reagovat

Pamätám si ako som pred týždnom cestovala k babči a mame som povedala na stanici nech kupi čistu vodu lebo soms trašne smädná. Ona kúpila ochutenú minerálku a tak som radšej tri hodiny nepila.
Nikdy som anorexiou netrpela ale svoj jedálniček striktne dodržujem pretože nechcme rpibrať a snažim sa jesť zdravo :)
Je to desivé, pri čítani mi skoro vyšli slzy do oči.

8 tokki tokki | Web | 18. února 2015 v 21:32 | Reagovat

Nádherný článek, když to čtu ani nemůžu věřit tomu, že i já jsem si tím prošla, jako by to bylo 100let... Eliško jsi úžasná moc děkuji piš dál ♥

9 Romi Romi | Web | 18. února 2015 v 21:49 | Reagovat

brr hrozná to nemoc :(

10 Jess Jess | Web | 18. února 2015 v 22:10 | Reagovat

To zní opravdu strašně. Je dobře, že jsi z toho kolotoče vyletěla. Je to síla.

11 Domilla Domilla | Web | 18. února 2015 v 22:40 | Reagovat

Je to strašný rozdíl, oproti tomu jak jsi myslela tak rok a půj zpět a jak myslíš teď! Přitom to není zase tak dávno, vážně tě obdivuji ;)

12 marry marry | Web | 18. února 2015 v 23:18 | Reagovat

Uff...už jsem se lekla, že je to zápisek z dnešního dne, četla jsem z hrůzou:-(
Děláš mi radost, Eli...vím, že too dokážeš:-)

13 cincina cincina | Web | 18. února 2015 v 23:23 | Reagovat

Wow, tak tohle mi vyrazilo dech. To muselo být opravdu psycho. Aspoň takhle podle těch tvých vzpomínek.
Určitě piš dál, tohle mě hrozně zajímá.
Já doufám, že už to bude jen a jen lepší:)

14 Elis Elis | Web | 19. února 2015 v 7:42 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek a nutící k zamyšlení a jsem ráda, že k tomu přistupuješ takto a že zase budeš v pořádku...

15 Kristýn Kristýn | Web | 19. února 2015 v 15:43 | Reagovat

Eliško, věřím, že to zvládneš, a vše už bude jen lepší a lepší :) Moc jsem si oblíbila tvůj blog, pro to jaká jsi. Jsi silná :) Já to takhle třeba vůbec nezvládala, máš můj respekt :) Jen se zlepšuj :)
btw.No mně se právě zdá hubená až moc, na některých místech. Některé místa bych nejradši uplně vyškrtla. Proto začínám znovu pěkně posilovat, ale i nabírat :)Děkuju moc :) Opravdu? :) Já jsem v Brně hodně často :D :)

16 bells bells | Web | 19. února 2015 v 16:04 | Reagovat

Elli napsala jsi to ale sakra vystižně....úplně se mi vybavily všechny ty pravidla, kterýma jsem se musela řídit v období any...bylo to úděsný a šíleně svazující....neuvěřitelný jak se dokáže zcela vytěsnit normální život a člověk zabředne do těch hnusných svazujících spár!:-/...zato je pak krásný a táááák osvobozující, když se z toho člověk dokáže odpoutat!!!!...hlavu vzhůru a bojuj co to dá....stojí to za to, věř mi....mluvím z vlastní zkušenosti:-)

17 Leník Leník | Web | 19. února 2015 v 20:42 | Reagovat

Muselo to být velice nepříjemné, vše si hlídat apod.. na psychiku obzvlášť! Jsem ráda, že jsi z toho skoro venku a bojuješ! <3

18 Elík Elík | Web | 20. února 2015 v 7:55 | Reagovat

Sepsala si to moc dobře...celý půlku příběhu jsem četla napjatě až do konce!!Anorexie je opravdu zrádná!!!Změní vám na dobro život!...

19 Markét. :) Markét. :) | Web | 20. února 2015 v 21:10 | Reagovat

Kéž by si to přečetly i ostatní dívky a uvědomily si, jak to ničí život..

Jsem ráda, že se lepšíš :-)

20 Miqaisonfire on instagram Miqaisonfire on instagram | 20. února 2015 v 22:10 | Reagovat

I don't understand everything you write because I speak polish, but why do you seat alone in school? Other kids don't talk to you? Don't worry about them, just keep focused on school to pass everything and start another class next year maybe with new people? I wish you luck, pretty girl!

21 Ella Ella | Web | 20. února 2015 v 22:11 | Reagovat

Ano, napsala jsem to přesně takové, jaké to bylo :/. Reálné[16]:

22 Ella Ella | Web | 20. února 2015 v 22:12 | Reagovat

Kéžby.....děkuji :)[19]:

23 Ella Ella | Web | 20. února 2015 v 22:15 | Reagovat

[20]:Hello. Children ignores me. I'm sorry but I do know that next year I will be at a new school in a new class. Waiting for my new beginning. thank you. :)

24 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 20. února 2015 v 22:50 | Reagovat

Napsala jsi to hezky a opravdu výstižně... Ještě štěstí, že já jsem měla trochu mírnější anorexii. Ale taky mi mamka musela nechávat extra porci bez smetany, zahušťovadel a soli. Snídani jsem naštěstí jakžtakž dodržovala, protože jsem se někde dočetla, že urychluje metabolismus a já nesměla přibrat! Jsem ráda, že už jsem z toho (snad) venku a tobě přeji také brzké uzdravení :)

25 Kubi Kubi | Web | 21. února 2015 v 7:03 | Reagovat

Napsala jsi to nadherne! Musela to byt hruza a jsem fakt rada, ze uz to mas za sebou!:-)

26 Lill Lill | Web | 21. února 2015 v 9:02 | Reagovat

Ty to zvládneš,uzdravíš se a pak budeš ta nejlepší primabalerína, kterou znám ;-). Chápu, čím si ses prošla, bylo to zlé, ale každý den je světlejší než ten druhý.

27 Lonely Brunette Lonely Brunette | Web | 21. února 2015 v 11:21 | Reagovat

Je to krásně napsané,běhal mi z toho úplně mráz po zádech :o
Ale uvidíš,že se z toho dostaneš,strašně ti držím palce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama