La vie est belle

Šťastné chvíle z doby hospitalizace?

3. března 2015 v 14:29 | ella |  Anorexie X
Dlouho jsem přemýšlela jestli tohle mám napsat nebo ne. Moje hospitalizace byla jako noční můra, jako ten nejstrašnější horor, který jsem prožila na živo. Prožila jsem půl rok plný strachu, výčitek, pláče, křiku, nadávek, vyhrožování, beznaděje, depresí. Uvězněná v budově s doktory, sestrami a lidmi co evidentě nebyli v pořádku.
Byl to ten nejhorší zážitek v mém životě, byla to zkušenost, na kterou dokonce života nezapomenu!
Co když se ale pořádně zamyslím a pokusím se v tom odporně hnusném půl roku hospitalizace, najít nějakou chviličku, malou skulinku, kdy jsem se přes slzy a nářky usmála, kdy jsem cítila aspoň minutku ve svém nitru hřejivé teplo a radovala se z nějaké úplné maličkosti, kdy jsem nachvilku přestala být jen depresivně naladěná anorektička a byla jsem od té hrůzy nachvíli osvobozena. Najdu něco?

Zůstali jsme na pokoji sami. Tu velkou holku se slepákem odvezli na JIP a tu malou holku propustili dnes domů.
Je už pozdě, dávno po desáté. Ležíme vedle sebe na nemocničním lůžku a koukáme se na baletní představení.
Je o dva roky mladší a v nemocnici je kvůli zánětu, ne kvůli anorexii. Vesele se u toho cpe čokoládou. Koukám se na ni potají a nechápu ji, je přece baletka. Ona se kouká na mě a také nechápe. Nadává mi, že jsem kostra a že mám jíst, ale vím že ví že to nejde, že nemůžu. Obě nás však spojuje jedno - naše velká láska k baletu!
Sestry jsou někde vzadu a vyřizují náhlý příjem. Jsme úplně v zadním pokoji. Světla jsou zhasnutá, nikdo nikde není.
Obě nás napadne bláznivá věc.
Už odtahujeme stůl, židle, věci......děláme prostor na naše taneční přestavení. Je to tak vzrušující.
Pouštím na Iphonu baletní skladby. Obě si navzájem ukazujeme co už umíme. Trénujeme pozice a cviky. Po pár minutách se vesele točíme po nemocničním pokoji a smějeme se. To už na nás ale vlítne sestra a okřikne nás, přesto se však smějě a tleská našem malému vystoupení. Směju se, baletka vedle mě se směje a ta přísná sestra také. Jsem konečně chviličku šťastná.
........
Je mi hrozná zima ale musím se smát.
Sestra mě veze na vozíčku a utíká semnou do budovy a sotva popadá dech. ,,Hlavně mi nesmíš nastydnout, je ti to jasné? Musíme být brzy zpátky na JIP"
Přemlouvám ji, ať schválně zdržuje. Jsem ráda že jsem konečně venku, na čerstvém vzduchu.
Nechce o tom ani slyšet, ale jakmile dorazíme do budovy, zpomalý a povídá si semnou.
Je mladá, hodná , milá. Není jak všechny ty ostatní sestry, co jsou na mě zlé.
Hladí mě po vlasech a říká že jsem moc milá holka a že to všechno zvládnu.
Věřím jí, mám k ní důvěru a jako jediné se jí svěřuji, co se stalo u nás v rodině, proč mám problém s rodiči, říkám jí co mě trápí. Neřekla jsem to tam nikomu, jen jí.
Dívá se na mě a hladí mě, utěšuje mě. Slibuje mi že zamnou bude pravidelně na JIPku chodit a že mi donese plno omalovánek a pastelek, abych se tam tolik nenudila.
Jsem ráda že tam někoho mám. Cítím se v její přítomnosti v bezpečí. Chci aby semnou byla ve dne v noci, dokud to utrpení nezkončí! Vím že to nejde, přesto se však domlouváme, že kdykoliv bude mít volno příjde zamnou.....a co slíbila, to také splnila. Děkuji jí za všechno! :)
.....
Tak tohle jsou jediné dvě chviličky, kdy jsem věřila že to bude dobré a cítila jsem se volná a(v rámci možností) šťastná.
Cítím potřebu, tyhle dvě chvle sem napsat. Protože pro mě v ten hororový půl rok opravdu hodně znamenaly!

Děkuji baletce, která mě dokázala zvednout náladu svojí láskou k baletu a svojí veselou povahou.
Děkuji milé a hodné sestřičce, která i když nemusela, zamnou chodila a povídala si semnou. Byla tam pro mně.
 


Komentáře

1 Jess Jess | Web | 3. března 2015 v 15:26 | Reagovat

V každém jinu je i kousek jangu a v každém jangu je kousek jinu.

2 Perrie Perrie | Web | 3. března 2015 v 17:13 | Reagovat

Páni.. silný článek! Doted se někdy divím jak lidi dokáží sníst oběd a potom klidně ještě tyčinku. tolik kalorií? No je dobře, že už jsi z toho nejhorího venku!

3 Kenz Kenz | Web | 3. března 2015 v 17:23 | Reagovat

Sice těch dobrých chvil jsi zažila málo, ale lepší než nic ;)

4 E. E. | 3. března 2015 v 20:00 | Reagovat

Ach, Eliško, mám z toho pomalu až slzy v očích. Takové peklo na zemi, a přesto jsi našla něco, co Ti dovedlo vykouzlit úsměv na tváři :')
Přeju Ti v životě ještě hoodně úsměvů a příjemných chvil, spokojenosti a vyplněných přání, zasloužíš si to! ;)

5 Lola-J Lola-J | Web | 3. března 2015 v 21:23 | Reagovat

To je krásný článek... to je na životu to krásné, že když se pozorně díváme, najdeme v něm spoustu pozitiv, dobrých lidí, pěkných zážitků a dobrých vzpomínek. Pro někoho nemusí nic znamenat, ale pro nás mají nějaký význam, protože v nás zanechávají nějaký pocit.
Věřím, že tahle zkušenost tě hodně ovlivnila... Doufám, že budeš potkávat více takových lidí a život bude příjemnější! :)

6 bells bells | Web | 4. března 2015 v 11:52 | Reagovat

Panecku...to je tak krasne napsany clanek...mas talent..opravdu...je tak jednoduche se pri cteni vzit do te situace kterou popisujes!!!....

Jinak je videt jaky posun uz si dokazala..hlavne v mysleni..to ze zvladas najit pozitivni okamziky i v necem tak zprvu negativnim je bajecny vykon!!!...jen tak dal...a prosim nenech se lidma zdeptat...hud sva..delej to vse pro sebe a pro sve stesti...ostatni se mohou jit zahrabat..kdyby se tak radsi starali o sebe a svuj zivot!....drzim palecky v hledani dalsich zivotnich pozitiv at je jich vic a pak uplne nejvic:))

7 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 4. března 2015 v 12:15 | Reagovat

Moc pěkný článek, je fajn, že se v nemocnici ještě najdou tak skvělé sestry :-)

8 Fangirl Fangirl | 4. března 2015 v 15:11 | Reagovat

Krásný článek <3. Je dobře, že na světě ještě existují lidé, kteří dělají něco dobrého pro ostatní prostě pro tak :).

9 Kubi Kubi | Web | 4. března 2015 v 15:51 | Reagovat

To je super:) Jde vidět, že v každé špatné situaci se najde i něco dobrého:)

10 stihlejsi stihlejsi | Web | 4. března 2015 v 17:57 | Reagovat

To je moc krásný. Kéž by takový pozitivní zážitek měl z nemocnice každý <3

11 Ginny . Ginny . | Web | 4. března 2015 v 20:04 | Reagovat

Taky sem byla půl roku hospitalizovaná v nemocnici kvůli anorexii .
Je to horší než noční můra .

12 Leník Leník | Web | 4. března 2015 v 20:20 | Reagovat

Také mám takové krásné chvíle :), byla jsem 2x v nemocnici (ležela) (všechno v roce 2014). 1. hospitalizace - měla jsem na pokoji dobrý holky, dobře se s nima povídalo a i nějaké jezdily na koních, jako já :) to je náhoda :).
2. hospitalizace - z tábora, zkolabovala jsem. Na táboře byla moc hodná sestřička, chodila za mnou, povídala si se mnou a měla fajn syna a dcerku. Pak v nemocnici jsem "narazila" ve stejným pokoji na super spolubydlící, byla moc příjemná a hodná, mám to ale štěstí :). S tou sestřičkou z tábora jsem stále v kontaktu. :)

13 Marry Marry | Web | 4. března 2015 v 21:05 | Reagovat

To jsem ráda, že nemáš jen špatné zážitky, i když jich bylo víc:-)Ale jen 2 malé střípky v černé tmě dokážou udělat radost:-)

14 Kerr Kerr | Web | 4. března 2015 v 22:43 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že ti píšu k úplně nevhodné věci, ale mám docela naspěch. Dávám všechny emaily dohromady od lidí, kteří mi poslali přihlášku do týdenních výzev, jenže u tebe mi to hlásí, že ten email je špatně napsaný. Můžeš mi, prosím, napsat správný email? :)

15 Kerr Kerr | Web | 4. března 2015 v 22:44 | Reagovat

[14]: Teď jsem to vyřešila, špatně jsem to napsala já, nevšimla jsem si mezery :) Moc se omlouvám :)

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 4. března 2015 v 23:05 | Reagovat

Půl roku hospitalizace, to je dlouhá doba. Přesto jsi i tam našla chvilky, na které dnes ráda vzpomínáš. Fantastická byla ta sestra, která tě navštěvovala. Splnila slib, to se také nevidí moc často.
Držím palce, ať se to jen lepší a ať se dostaneš k vysněnému baletu.

17 Elis Elis | Web | 4. března 2015 v 23:40 | Reagovat

Tak hlavně, že jsi to všechno zvládla a jsi s minulostí srovnána a víš co chceš od budoucnosti...

18 Ella Ella | E-mail | Web | 5. března 2015 v 9:58 | Reagovat

přesně[11]:

19 Ella Ella | E-mail | Web | 5. března 2015 v 9:59 | Reagovat

Jsem ráda že i mezi tolika nepříjemnými sestrami se našla tak úžasná podpora :) [16]:

20 Ella Ella | E-mail | Web | 5. března 2015 v 10:00 | Reagovat

To je krásný :). Na táborech většinou bývají dobré zdravotnice :)[12]:

21 Vivi Vivi | Web | 5. března 2015 v 11:31 | Reagovat

Aj ked sa mi na psychiatrii nepáčilo ale možem pvoedať že mám dosť šťastných a pekných chvíl a rada na nich spomínam. S ostatnými pacientmi máme kopu skvelých zážitkov.
A inak je hlavné že si to zvládla polrok je polrok no.
Ja som bola síce trikrát hospitalizovaná na psych. ale bola som najdlhšie "len" 2,5 mesiacov

22 Baris Baris | Web | 5. března 2015 v 15:03 | Reagovat

taková dlouhá hospitalizace :( představuji si jak tam obě tančíte :-)

23 cincina cincina | Web | 5. března 2015 v 18:53 | Reagovat

Po dočtení článku jsem měla slzy v očích:) Muselo to být opravdu hrozný... zdravotní sestry umí být pěkně hnusné. Ne, že bych to znala přímo z vlastní zkušenosti, ale vím to.
Jsem ráda, že si to tak krásně zvládla:)

24 Alss Alss | Web | 5. března 2015 v 20:08 | Reagovat

To je důležitý, že i v tom nejhorším se našlo aspoň pár chvilek, kdy jsi byla šťastná.. ;-) Teď už snad budou jenom ty šťastné dny :-)

25 Romi Romi | Web | 5. března 2015 v 20:18 | Reagovat

malo chvilek ale i tak aspoň to :)

26 Domilla Domilla | Web | 5. března 2015 v 23:53 | Reagovat

Tak to mě dojalo...nedokážu si představit, že za půl rok bych měla jenom 2 šťastné vzpomínky! Ale lepší něco, než nic :)

27 Artis Artis | Web | 6. března 2015 v 22:12 | Reagovat

Je zajímavé, na jaké blogy člověk narazí, když si tak kliká - tohle opravdu myslím s obdivem a úctou. Jsi silné děvče, podle toho co jsem zatím četla, a všechno to zvládneš. Jsou to krásné okamžiky, které ti navždy zůstanou v srdci, jelikož jsi je zažila v nejtěžších chvílích, toho si važ. Protože ne každý dokáže hezké chvíle ocenit. Držím palce!

28 Ter Ka Ter Ka | Web | 8. března 2015 v 21:11 | Reagovat

úplně mám slzy v očích :( doufám, že už je teď vše mnohem lepší..nejradši bych tě objala...achjo, sice jsem si neprošla anorexií, ale dokážu se vžít do lidí, co tím trpí, ale asi to nebudu chápat nikdy tak, jako ti, kteří si jí opravdu prošli:/

29 Gerka Gerka | 15. května 2015 v 12:53 | Reagovat

Rozbrecelas me. Nejen ze ty prihody jsou moc dojimave, ale taky ze umis psat moc hezky. Klidne bys mohla o svych prozitcich napsat knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama