La vie est belle

Volání o POMOC

2. července 2015 v 16:19 | ella |  My life...
Jdu prosluněnou ulicí. Podpatky mi klapají o dlaždičky. Dlouhé rovné vlasy vlají ve větru. Slunce mi ozařuje růžovobílé volánkové šaty. Vše doplňují sluneční brýle. Brýle, které skrývají před světem smutné oči plné slz.
Jdu a nevím kam. Procházím parkem a ulicemi Brna.
Všude je vidím. Jsou tak šťastní a zamilovaní. Jsou všude kolem mě. Drží se za ruce. Sedí spolu na lavičce. Líbají se v parku pod rozkvetlými stromy....nesnesu ten pohled!
Rozbíhám se, chci být co nejdřív doma! V bezpečí, schovaná.......před tím hnusným a odporným světem, který se skrývá za zdmi mého růžového pokoje.

Už nemám sílu. Prázdniny byly tou poslední kapkou. Poslední kapičkou, díky které přetekla ta velká a plná nádrž vody a vše potopila...

Nemám hlad, přestože jsem už dva dny nepozřela ani sousto. Nemám žízeň, přestože jsem za celý den vypila skleničku vody. Cítím jen bolest. Ukrutnou bolest v mém nitru. Cítím strach a beznaděj. Cítím vyčerpanost. Už nemohu. Je toho na mě moc.

Březen? Duben?
To byla doba, kdy to vše začalo být nadějné. Kdy jsem si věřila, kdy jsem si říkala, já to zvládnu! Můj hlavní problém bylo jídlo a já ho úspěšně zvládala.

Březen? Duben?
To byla doba kdy se do mého života vloudil malý nepatrný problém. Byl tak malinkatý a nevinný. Kdoby byl řekl, že během pár měsíců naroste do obřích rozměrů a vše obrátí vzhůru nohama.

3 měsíce bojuji s něčím s čím svůj boj nemohu vyhrát. 3 měsíce se bráním něčemu čemu se ubránit nejde. 3 měsíce veškerou svoji sílu zaměřiju na něco, co nemůžu změnit.

Jídlo a váha? Šli absolutně stranou. Ano, bylo to fajn, je to fajn...konečně neřešit jídlo, každou blbou kalorii a jíst podle nálady.....podle nálady.....podle nálady.....4x denně.....3x denně....2x denně....1x denně...0x denně....
Takže celá má dvouletá práce se potopila....jsem tam kde jsem byla s jediným rozdílem - je mi to úplně, ale úplně jedno!

Trápí mě něco úplně jiného. Pláču, vzpomínám, trpím, přemýšlím co je špatně, kde se stala chyba.
Snažím se přijít na způsob jak to vše změnit...přestože sama vím, že to změnit nedokážu.

Myslím na své rodiče
......nevím co si myslet, co psát. Mám je ráda? Já nevím.
Proč jim není divné že jsem pořád smutná?
Proč si nevšimli že jsem třeba dva dny bez jídla?
Proč mi nadávají když pláču?

Myslím na své přátele.
Je mi hrozně. Před nimi lžu, nasazuji masku spokojené a šťastné holky. A když to náhodou nezvládnu a před některým z nich se rozpláču, je mi mnohem hůř. Nechci si stěžovat, nechci je zatěžovat svými problémy, chci aby semnou byli rádi a ne aby museli snášet mé depresivní stavy. Už to ale nezvládám. Je těžké tvářit se šťastně a spokojeně, když uvnitř sebe trpíte a stěží zadržujete slzy.

Myslím na sebe
Nenávidím se, za to jaká jsem. Za to, že vůbec jsem. Mé sebevědomí je znovu někde na dně oceánu.
Jak se znovu postavit na nohy a odrazit ode dna když si sama sobě přijdu odporná?

Vím že bych měla něco změnit. Vím že bych měla začít bojovat....
Ale já nevidím důvod....PROČ?!
Za celé dva roky poprvé stojím ve slepé uličce.
Žádná motivace ani žádný bič.
Žádný záblesk světla. Žádná pomocná ruka. Žádný zázrak...


A tak zasebou zabouchnu dveře. Sundám nepohodlné boty na podpatku, dlouhé vlasy si smotám do neupraveného drdolu, odběhnu do pokoje, padnu na postel, stočím se do klubíčka a pláču, pláču, pláču.....

-blog se pozastavuje na dobu neurčitou-

 


Komentáře

1 Bílá Kopretina Bílá Kopretina | Web | 2. července 2015 v 16:42 | Reagovat

Ach jo :-( Těšila jsem se že v teplých slunných dnech si sednu ven na deku a budu
číst tvůj blog :-D  :/

2 fantasyworldwithadel fantasyworldwithadel | Web | 2. července 2015 v 16:49 | Reagovat

Neboj, časem se vše urovná...ale musíš jíst a pít i když se ti nechce...Snad se to o prázdninách změní:)

3 cwrcekk cwrcekk | E-mail | Web | 2. července 2015 v 17:25 | Reagovat

Hlavne to nevzdavaj ! Ono sa všetko časom zrovna, tiež som si prechadzala veľmi tazkym obdobim kedy som furt len plakala a nevidela dôvod prečo by som mala vobect vyliezť z postele a čokoľvek robiť tak som nic nerobila, nejedla a len sa trapila. Ale nakoniec som to zvladla, ide to, ale je to tazky boj. Nevzdavaj to, my ženy sme extrémne silne. Tiež to zvladnes aj keď teraz ti to nepríde.
Ak by si chcela sa s niekým porozprávať kludne sa mi ozvi na email, vôbec ma to nebude obťažovať :-)

4 El El | E-mail | 2. července 2015 v 17:37 | Reagovat

Ahoj.
sice vůbec nevím, kdo jsi a neznám tvůj příběh, ale přesto vím, že to zvládneš. Jsi silná slečna, dostaneš se z toho. Budeš zase šťastná.
Nevzdávej to, věřím v tebe♥
kdyby cokoli, chtěla by sis popovídat, postěžovat si, pohádat se, podpořit, nebo si jentak popovídat, ozvi se mi na mail.
Nikdy mě nebudeš otravovat ani nic takového, prostě mi napiš.
drž se♡

5 El El | 2. července 2015 v 17:39 | Reagovat

Nevím jestli ti ten mail půjde, tak ti ho tady kdyžtak píšu :D
VasHappeninWoman@seznam.cz

6 Andey Andey | Web | 2. července 2015 v 18:32 | Reagovat

Ráda bych ti pomohla. Klidně napiš, jestli potřebuješ  se někomu vypovídat. :)
Možná že to bude znít sobecky, ale teď hlavně mysli sama na sebe, to je teď nejdůležitější. :)
Důležité je, abys něco snědla klidně zeleninu, a napila se něčeho třeba vody. :)
Jsi silná, ty to určitě zvládneš. :)

7 Beatricia Beatricia | Web | 2. července 2015 v 18:42 | Reagovat

Nevzdávej se, bojuj, dokážeš to. Teď o prázdninách máš čas jen na sebe, tak se věnuju jen sobě a překonej ten problém. Je to škoda, že pozastavuješ blog. Budeš nám chybět. Doufám, že se brzy objevíš. Buď silná. ☼☼☼

8 Artis Artis | Web | 2. července 2015 v 19:10 | Reagovat

Bolest, utrpení, hledání chyb. Snaha něco změnit, i když už to nejde. Cítím se stejně, v této oblasti slova povzbuzení nenajdu. Ale hlavně se nevzdávej a najdi v něčem sílu. Musíš to zvládnout!

9 avespasseri@yahoo.com avespasseri@yahoo.com | E-mail | Web | 2. července 2015 v 20:37 | Reagovat

Mám pro tebe stejnou nabídku... klidně napiš :-) Já tohle znám... před 20 lety jsem zažila lásku jak hrom, nenaplněnou, ale otočila mi život vzhůru nohama. Bylo to těžké, ale dalo mi to strašně moc. Před nedávnem jsem zažila totéž... bylo to strašné. Nespala jsem, nejedla. To prostě nejde, ať máš za sebou problémy s jídlem, nebo nemáš. Byl to pro mě naprosto nepřijatelný vztah - já vdaná, on ženatý, nemohla jsem do toho jít. A přece. City nevymažeš, musela jsem si to prožít... a i z téhle lásky získala strašně moc. Když cítíš lásku, můžeš se kvůli ní buď utrápit, nebo Tě povznese tam, kam by ses sama nikdy nedostala. Ať už je opětovaná, nebo není. Ať už je možné ji naplnit, nebo není. Zatímco poprvé jsem a to byla sama a mladičká a trvalo to 10 let, než jsem se z toho vzpamatovala a dalších 10, než jsem mu dokázala odpustit domnělé křivdy, tentokrát se mi dostalo pomoci právě od toho, koho jsem milovala, a po roce můžu říct, že z toho nejhoršího jsem venku. A jsem vděčná za to, že jsem to prožila, protože mě to naučilo nebát se už tolik, být víc sama sebou, víc sama sebe milovat a nacházet to, co jsem hledala venku, víc sama v sobě. Nepodléhat touhám, být svobodnější, silnější. Někdy si člověk musí projít peklem, aby v sobě tuhle sílu objevil. Ale musí jít... i když pláče a pláče...

10 Smile Smile | Web | 2. července 2015 v 21:30 | Reagovat

Bože můj, holka. Já to četla s vyvalenýma očima a pusou dokořán. Doufám, že jsi v pořádku a neděje se nic horšího, než co se děje teď! Musíš najít odvahu, musíš mít hlad, donuť se ho cítit. A neplač, všechno se spraví. Přejde to, uklidní se to, stěna nádrže se spraví a zase bude zadržovat vodu, která bude v pořádku odtékat. Už se nic tak strašného nestane, nedovol to. Vážně, budeš v pořádku, věř mi. Jen to nesmíš vzdát. Protože bojovat za sebe můžeš jen ty sama, vzdát to můžeš jen ty sama, nikdo to za tebe neudělá. Uvidíš, že se to všechno spraví. A já vím, že chceš. Ale chtít nestačí. Bude to v pořádku, postav se tomu. Držím ti palce. A kdyby se něco dělo, ozvi se mi... snad si mě pamatuješ, dělaly jsme spolu rozhovor. <3

11 cincina cincina | Web | 2. července 2015 v 23:06 | Reagovat

Nee:( Zlati... láska je svinstvo. A jestli je nešťastná, tak je to ještě horší. Kašli na lásku. Raději se soustřeď na sebe:) Na své sny a cíle.
Je škoda, že pozastavuješ blog:( Mám tvé články ráda:)
Já doufám, že budeš v pohodě. Hlavně hezky papkej! Ať do toho zase nespadneš. Po takové dřině, jakou jsi zvládla by byla škoda všechno to zahodit.

12 Ella Ella | E-mail | Web | 2. července 2015 v 23:18 | Reagovat

[9]: Tvůj komentář mě zaujal a moc potěšil. Zdá se mi že, ze všech tady jsi nejvíc pochopila situaci. Já byla pod tlakem, byla jsem tlačená do lásky. Chtěla jsem ji opětovat a zároveň nechtěla. Je to komplikované, nenávidím když si každý myslí že jde o nějakého náctiletého borce do kterého jsem se pobláznila....ach kéž by! Také mi přijde že jsi nejvíc pochopila tu situaci s jídlem....ano trochu v tom hraje roli anorexie, ale to že občas nedokážu jíst a je mi to úplně jedno není zaviněno anorexií, ale těmi stavy co teď mám. S tím se moc nedá bojovat. To se musí jen přečkat a nějak "přežít".

13 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 3. července 2015 v 8:36 | Reagovat

To také znám... to byla přesně má situace před těmi 20 lety... chtěla jsem a nechtěla. A on taky. To je na tom právě to nebezpečné - může se to táhnout hodně dlouho, když jsou reakce z obou stran ambivalentní. Ale vím sama, jak je komplikované cokoliv v takové situaci doporučovat. Pokud to jen trochu jde, asi si ujasnit, co opravdu chceš. Někdy to může být něco úplně jiného, než vztah. A láska může zůstat taková, jaká je. Ona sama nemusí ubližovat, naopak. Ubližuje jen to, jak s ní zacházíme :-)) Co chceme a jak moc na tom lpíme. Ty na sebe musíš dávat extra pozor, právě kvůli té anorexii. Pár týdnů nejíst u mě problém nebyl, u Tebe být může...:-(

14 Perrie Perrie | Web | 3. července 2015 v 10:52 | Reagovat

Nevzládej se a vydrž to :) časem to bude zase lepší! Tak je určitě ochutnej, jsou skvělý!

15 Vivi Vivi | Web | 3. července 2015 v 13:26 | Reagovat

Poznám tie stavy, ked človek dostane chuť všetko zmeniť a potom zrazu spadne a už nemá silu bojovať. Proste mu začne byť všetko jedno a nemá ani motiváciu na bojovanie. Ale nevzdávaj to, pozri ako daleko si už došla? chceš to všetko zahodiť_? bola to drina a ty to chceš zahodiť. Nazbieraj silu, my ti všetci držíme palce. Je mi ľúto,že to s rodičmi máte taraz také ale skus si to  snimi vysvetliť. Možno to je inak, než to vnímaš ty. Bojuj prosím,budem na teba myslieť ! :)
Blog som inač pozastavila lebo mi nanho prišli kamošky a mám teraz nejaké problémy, ale potom plánujem vytvoriť nový a adresu ti samozrejme dám vedieť :*

16 Amálka Amálka | Web | 3. července 2015 v 13:26 | Reagovat

Nevím Elli, co bych Ti řekla na povzbuzení. Mrzí mě, že se tak cítíš, zdá se, že se v Tobě pocity perou, jak se jim zrovna líbí. Jednou nahoře, jednou dole.. Snad Ti to letní slunko pomůže vše více prosvětlit a časem obrátit k lepšímu. Přeji Ti pěkné léto.

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 3. července 2015 v 22:22 | Reagovat

Milá Elli, stalo se ti něco, co jsi nečekala, ale nevzdávej se.Nevzdávej se! Hloubky a propasti zná mnoho z nás, taky jsme byli na dně, a ne jednou, vícekrát. Víme, co to je bolest a bolí mě, když se tak trápíš. Teprve začínáš žít, nenech se převálcovat špatným obdobím. Dokázala jsi toho hodně, to bylo až neuvěřitelné. Věřím, že se zase postavíš na nohy a začneš znova. Teď si to nemyslíš, cítíš se zle, pláčeš... slzy jsou potřeba, aby vyplavily tu hořkost a smutek. Však se zas nadechneš. Hledej krásy kolem sebe, dívej se na ostatní lidi, sleduj jejich výrazy tváře, jejich oči, představ si jejich život. Zkus vymýšlet jejich příběhy, jen tak, z fantazie.
Chápu, že ve svém smutku nemáš na jídlo ani pomyšlení, ale nenech se tím ovlivnit natolik, abys nejedla. Nakonec zjistíš, že i když je ti bídně, bude ti chutnat. Vzpomínám si na hlavní hrdinku filmu Ramen, kdy byla v Japonsku samotná, opuštěná, v cizí zemi, bez přítele, neměla skoro s kým promluvit. V tom filmu skončila v jednom místním bistru, kde jí bezradný majitel (co s ubrečenou holkou, které není rozumět ani slovo?) nabídl polévku ramen. Snědla ji a během jídla jako by ji opouštělo to nejhorší, co ji drželo pod krem.
Samozřejmě můžeš říct, vždyť to je jenom film a skutečnost je skutečnost. Ale v životě to tak je. Každý dostane jednou nebo vícekrát na hubu, každý se občas propadne až na dno. Ale musí se zvednout a jít dál, v tom je ta síla. (A za čas zjistíš, že to, co tě dnes tak moc trápí, vlastně nestálo ani za to trápení).
Co mě zaráží, je reakce, nebo spíš nereakce tvých rodičů. Ale ne nadarmo se říká - pod svícnem největší tma. A tak, kdy tvoji rodiče jsou možná schopni vidět problémy ostatních, problémy své vlastní dcery nevidí.
Ale, Ellinko, i když tě to bolí, nenech se ani tímto tlačit na dno. Pamatuj jedno, ať je to jak chce, je to tvůj život a bude to tvůj život. Jseš krásná holka s krásnými plány do budoucna, nenech si je vzít, dokonce ani sama sebou. Tohle překonáš, věřím ti. Protože, když už jsi to dokázala jednou, dokážeš to i podruhé...

18 Van Vendy Van Vendy | 3. července 2015 v 22:26 | Reagovat

P.S.jestli se ti líbí některá z těch růží, co jsem proměňovala, klidně si ji stáhni...
A ten obrázek, co jsi malovala, je krásný. I když smutný. Ale procítěný...

19 Leník Leník | Web | 4. července 2015 v 18:42 | Reagovat

Všechno jsem ti napsala na FB.
Moc mě mrzí, že jsi nešťastná :'(*
Snad se to vše brzy vyřeší a bude to OK.

Nemám žádné zkušenosti se vztahem, takže tak ti bohužel nepomohu..

Myslím na tebe, kdyby něco, napiš, víš, že mi na tobě záleží :*

20 Ter. Ter. | Web | 5. července 2015 v 13:06 | Reagovat

Psychologie jako taková, je hrozně krásná věda. Psychologie jedince je jedno velké klubko, které ne vždy jednoduše rozmotat - ovšem všechno jde, když se chce.
Neznám tebe, neznám tvůj příběh, neznám původ stavu, který jsi v článku popisovala, prakticky nevím vůbec nic až na jednu věc: stojí za to bojovat. I když se ti zdá, že se ti teď všechno rozpadá přímo před očima, bude líp. Podle toho, co tu vidím, jsi se jednou té potvoře postavila, určitě to zvládneš znovu, věřím tomu.
Na chvilku se zastav, lehni si, zavři oči. Pusť si třeba oblíbenou hudbu, zapal si svíčku. Třikrát se zhluboka nadechni a řekni si, že to zvládneš - protože to zvládneš. Protože na to sakra máš.
Jsi mladá, krásná holka. Byla by tě škoda, Šmudlo. :)

21 Hm Hm | 6. července 2015 v 20:30 | Reagovat

Smutne. Snad sa z toho dostanes

22 Lola-J Lola-J | Web | 7. července 2015 v 22:37 | Reagovat

Elii, to chápu. Dej si pauzu, nevšímej si tolik okolí, udělej si den podle sebe a pokračuj s něčím, co tě baví. :) Vždyť svítí sluníčko, hledej důvody k radosti, dokud tě úplně neobklopí. Žádné smutné písničky, to ti pomáhá se do těch depek jen snadněji dostat...
Btw. jé, ty jsi též z Brna!
Tak se drž, holka!! ♥

23 Winny Winny | Web | 8. července 2015 v 13:39 | Reagovat

Bojuj ďalej a nevzdávaj sa.Ja neviem aký problém sa ti dostal do života, ale viem že občas je ťažké nadýchnuť sa keď nás stále niečo tlačí pod hladinu, že občas nemáme chuť bojovať. A viem, že ja netrpím takou chorobou ako ty a keď som trpela tak som poriadne nejedla cele dni jeden mesiac.. Teraz sa neporovnávam, ale každý to zažíva, že keďoh niečo bolí tak neje. Lenže ty sa nevzdávaj. A ak potrebuješ hovoriť, ak sa potrebuješ ventilovať, nájdi si kamarátov, ktorý ťa budú počuvať. A ak ich máš, ja viem že si povieš,  že to chceš zvládnuť sama, že ich nechceš zaťažovať, že sa radšej zavrieš a schúliš doma na postel, ale občas... občas je dobre nájsť alebo vybrať si aspon jednu osobu, ktorej za každých okolnosti môžeš napísať ako sa cítiš aj keby si jej písala to isté dookola, lebo by chápala, že sa len ventiluješ.
Držím palce, ale nevzdávaj sa.
Máš nádherné vlasy len tak mimochodom :). A zmeniť dokážeš všetko pokiaľ v sbee nájdeš tú vnútornú silu, myslím si že ju tam máš aj ked sa teraz skrýva.

24 Dem Dem | Web | 8. července 2015 v 22:04 | Reagovat

Voláš o pomoc, ale bohužel ke špatným lidem, mám chuť tě obejmout, teď procházím podobným obdobím a doufám, za nás obě, že to bude v pořádku :)

25 Elis Elis | Web | 9. července 2015 v 4:09 | Reagovat

Věřím, že je to jen přechodné a zase bude líp, život jde ve vlnách, teď jsi sjela dolů, ale příští vlna tě zase vynese na horu, hlavně neklesej na myslí, dokázala si toho již zvládnout tolik, že by byla škoda všechno zahodit... tak vydrž a pokud ti bude bez blogu nějakou dobu líp tak ho pozastav a pokud budeš potřebovat se vypsat  z něčeho co ti leží na srdci, tak se vrátíš, poslouchej svůj instinkt... děkuji za tvůj komentář u mého příběhu jsem ráda, že se ti líbí a potěšilo mě, že na můj blog budeš chodit i nadále, včera jsem zveřejnila další část příběhu a budu ráda pokud se na blogu zastavíš...

26 Christina°_° Christina°_° | Web | 9. července 2015 v 22:21 | Reagovat

Nesmíš to vzdávat holka! Protože když to vzdáš tak máš jistotu, že se nic nezmění. Načerpej síly:) Je mi líto jaké to teď máš:/ Doufám že ti bude co nevidět líp! :-)

27 adaluter adaluter | E-mail | Web | 10. července 2015 v 15:35 | Reagovat

Zlatíčko, všichni tady by ti moc rádi pomohli, ale my jsme jen písmenka na obrazovce, máš li přátele, a píšeš, že máš, svěř se, nehraj si na šťastnou a alespoň jednomu se svěř, blízký člověk je nenahraditelný dar a je li to opravdu přítel, nebude mu vadit ani pláč, ani depresivní stavy, ale bude tě moci, na rozdíl od nás, obejmout a ukonejšit, což strašně moc potřebuješ. Nezůstávej sama, prosím. :-)

28 lucianathinbitch lucianathinbitch | Web | 16. července 2015 v 16:39 | Reagovat

Ahoj, když se léčíš z Any tak tohle období prostě prijde vim jak je to tezky ale ted je to prave ta zkouska toho jestli to navzdcky prekonas nebo nikdy. Chce si najit neco co pro tebe bude v zivote mnohem podstatnejsi.
Drzim palce at se ti to podari zvládnout! :)

29 Hermione Hermione | Web | 21. července 2015 v 11:39 | Reagovat

Co se stalo? Tak strašně moc ti věřím a teď napíšeš tohle.. Myslela jsem, že už se to trochu zlepšilo, ale když to čtu... Prosím jez! Když už nic jiného, tak aspoň jez. A neboj se , tví rodiče tě určitě mají rádi, jenom neví, jak zareagovat nebo to nepoznají. Jsou lidé, kteří prostě ani na svých dětech nemusí poznat, že se něco děje. Takže se třeba zkus svěřit. Já chápu, musí to být těžké, hlavně jestli je to ten problém, o kterém jsi řekla jenom své psycholožce, ale prostě já bych byla hrozně ráda, kdybys to nevzdala a začala s tím bojovat.

30 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. července 2015 v 22:01 | Reagovat

Elli, drž se!

31 Elis Elis | Web | 22. července 2015 v 3:42 | Reagovat

Elli jak se daří, často na tebe myslím...

32 headliner headliner | 27. července 2015 v 14:46 | Reagovat

Video o anorexii...doporučuju... !!! Mohlo by vám pomoct ... https://www.youtube.com/watch?v=QJalXKYZQDc :-|

33 Kristýn Kristýn | Web | 2. srpna 2015 v 20:51 | Reagovat

Elinko, drž se ! a hlavně prosím jez a pij, je to hodně důležité !

34 kristyn1999 kristyn1999 | E-mail | 11. srpna 2015 v 11:19 | Reagovat

ahoj,četla jsem tvúj blog,viděla vydeo..všechno je krásné a velice si vážím toho že bloguješ i na dále a ukazuješ dalším lidem kteří se s toho chtějí dostat= śprávnou cestu. .http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/biggrin.gif neboj si šikovná holka a myslím že jsi velice odvážná když chceš bojovt a žít jiný a nvý život...přeji mnoho štěstí,trpělivosti,zdraví a výhry nad nemocí!! :-) :-)  :-D  :-D .

35 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 10:19 | Reagovat

V tomto článku ti překvapivě rozumím, také procházím dost depresivním obdobím. Vím, že ti asi motivační řečičky moc nepomůžou, a proto ti jen doporučím- donuť se nejen pravidelně pít, ale i jíst alespoň 3x denně. Možná se kvůli tomu jídlu budeš cítit špatně, ale uvidíš, že tě to alespoň trochu dostane z toho vyčerpání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama