La vie est belle

Jsem Eliška, NE ,,ta anorektička z blogu"

13. srpna 2015 v 9:59 | ella |  My life...
...............

A tak jsem plakala dál a dál.

Zavřela se doma, zatáhla žaluzie a nevycházela ven. Jen ležela, plakala, přemýšlela o tom, co se to stalo a bála se budoucnosti....

A tak jako vždy pomohla jediná věc. Čas...

Slzičky se začaly během pár týdnú ztrácet z mé tváře. Zatažené žaluzie vystřídalo otevřené okno ozářené svitem slunce a samotu vystřídaly mé nejúžasnější kamarádky.

Já se začala pomalu vzpamatovávat z toho co se stalo.
Proležela jsem slunečné dny s knížkou tajemství a znovu se učila optimismu a síle myšlenek. Každý den jsem trávila s kamarády. Začala jsem se rozmazlovat (au au moje peněženka zhubla pěkných pár kilo, jelikož má droga vžd byla, je a nejspíš dokonce života bude NAKUPOVÁNÍ :D). Znovu jsem začala jíst tak abych váhu udržela. Znovu jsem se postavila na nohy a začala si užívat život na maximum!

Mám ráda svůj život!


Každý z nás by měl mít. Každý z nás, by neměl hledět na to, co se mu nelíbí, neměl by se koukat jen na problémy které má, ale měl by se dívat na to, co je na jeho životě krásné. Co mu dodává sílu, energii. Co ho činní šťastným. A měl by být vděčný a vážit si toho.:)

Můj život je úžasný. Mám rodiče, kteří mě dokáží zajistit a dát mi do života vše potřebné. Mám ty nejúžasnější kamarády, kteří mě vždy podpoří a pomůžou mi. Dokáží mi i z toho nejškaredějšího dne udělat ten nejkrásnější. Mám štěňátko, které mi vnáší do života radost. Mám doma své malé růžové království, kam se mohu uzavřít kdykoliv je mi smutno a protančit svůj smutek v baletních piškotech, v hudbě labutího jezera.
Ano, miluji svůj život. Dalo by se říct že je skoro dokonalý...kdyby však nebyl jeden problém....NEBO SPÍŠ NEUSTÁLÉ MLUVENÍ O NĚM?!

Váha/anorexie/jídlo/boj?

Teď zklamu většinu z vás. Prosím proto všechny holky, co chodí na můj blog za účelem léčby mentální anorexie aby odešli. Nejsem pro ana...to ani omylem! Ale rozhodla jsem se nechat věci tak jak jsou. To ale neznamená, že jsem svůj boj prohrála! To znamená, že jsem se zastavila na místě, na kterém mohu žít normální život a fungovat.


NECHCI PŘIBRAT A NEBUDU SE SNAŽIT PŘIBRAT!
Nemám menstruaci, mám postavu malého dítěte, jsem díky nízké váze náladová a podrážděná. Přijdu si tlustá i když mám menší míry než modelky....
Ale už jsou to dva roky. Já jsem si zvykla. Ostatní si zvykly a já se naučila i se svojí podváhou fungovat.
Jím, ale udržuji si hodně nízkou váhu.

TO HLAVNÍ JE VŠAK TO, ŽE ODMÍTÁM ANOREXII POUŠTĚT DO SVÉHO ŽIVOTA. JÁ NECHCI ŘEŠIT JÍDLO, NECHCI SNÁŠET DEPRESE Z VÁHY A NECHCI NA SOBĚ NIC MĚNIT. NECHCI ÚZKOSTLIVĚ PŘIBÍRAT A ČEKAT ŽE SE NĚCO ZLEPŠÍ. JÁ TOTIŽ NECHCI NIC ZLEPŠIT. JÁ JSEM SPOKOJENÁ. VÍM ŽE TO ZNÍ DIVNĚ, ALE JÁ TO NEŘEŠÍM.....A NECHCI TO ŘEŠIT. PROTO S ANOREXIÍ NEBOJUJI. UŽ NENÍ S ČÍM.

Všichni víme že to není nejlepší, ale je mi (skoro) 16 a je to MŮJ ŽIVOT A MÉ ROZHODNUTÍ.
Tohle je aktuální stav.....já neříkám, že to tak bude do konce mého života! Může se něco stát, změnit a já se rozhodnu přibrat a být zdravá a silná holka......teď ale chci být ta malá, hubená a křehká Eliška.

Prosím pochopte....

JÁ NEJSEM ANOREKTIČKA CO ŘEŠÍ JÍDLO, CO NEUMÍ JÍST, CO MÁ DEPRESE ZE SVÉ VÁHY A JÍDLA A POTŘEBUJE SI O TOM S KAŽDÝM PSÁT A POVÍDAT. JÁ NEJSEM ANOREKTIČKA, KTERÉ NAPÍŠETE A ONA VÁM ŘEKNE JAK ZHUBNOUT. JÁ NEJSEM ANI VYLÉČENÁ ANOREKTIČKA, KTERÉ NAPÍŠETE A ONA VÁM ŘEKNE JAK SE VYLÉČIT!
JÁ JSEM ELIŠKA. SKORO 16TI LETÁ SLEČNA, KTERÁ JDE STUDOVAT PEDAGOGICKOU ŠKOLU. KTERÁ JE OBKLOPENA NEJÚŽASNĚJŠÍMI PŘÁTELI. KTERÁ TEĎ ŘEŠÍ BEŽNÉ PROBLÉMY DOSPÍVÁNÍ A KTERÁ SE PŘIPRAVUJE NA TO, CO JÍ ŽIVOT DÁL PŘICHYSTÁ. JSEM ELIŠKA KTERÁ MILUJE NAKUPOVÁNÍ, KULTURU, DIVADLO, CESTOVÁNÍ A AKCE. JSEM ELIŠKA, KTERÁ ŽIJE NAPROSTO NORMÁLNÍ ŽIVOT.

Já miluji blogování, ale nemohu blogovat pokud mě budete dál brát jako jednu z těch "anorexiarecovery".
Prosím, nepište mi na fb zprávy, jak mi držíte palce ve výlečení a jak bude vše dobré až přiberu.
Prosím, neptejte se mě na rady jak se vyléčit z anorexie.
Prosím, neptejte se mě NA ANOREXII!!!
Prosím, berte mě jako normální bloggerku.
Chci psát o tom co mě zajímá, baví a naplňuje....nechci psát o tom co mě ničí, dělá mi to zle a šíleně mě to otravuje.

Dnešní článek ukončím prosbami a poděkováním


Prosím všechny holky, co mi píší o pomoc s mentální anorexií. Nepiště mi, já už anorexii nehodlám s nikým řešit.

Prosím všechny anorektičky (A ANO, NATÁLIE, HLAVNĚ TEBE!), které mě neustále řeší.....přestaňte s tím už, přijde vám to po víc jak půl roce normální? Mě teda ne...
Najděte si jiné zájmy, než se neustále srovnávat a otravovat tím život druhým :).

A prosím všechny z vás, nezlobte se na mě. Snažte se to prosím pochopit. Vím že se teď dočkám nepříjemných a nehezkých komentářů, ale zkuste se na to dívat jinak. Já chci být šťastná....a já jsem šťastná.

Anorexie mě obtěžovala dva roky, ale výčitek z jídla a strachu jsem se zbavila už dávno. Jediné co jsem nikdy nedokázala bylo přibrat. Mě to ale nevadí, jsem smířená s tím jak vypadám i s tím, jak mé tělo funguje. A myslím...že to jak vypadám je jen a jen má věc. Jím a užívám si života.
..............
Děkuji
...............
A na úplný závěr chci poděkovat svým kamarádkám, které mi pomohli překonat to nejhorší období na začátku prázdnin a pomohly mi znovu se postavit na nohy. Jsem ráda že čtete můj blog a jsem ráda, že jste tu pro mě byli, když jsem vás potřebovala.

Dál chci poděkovat jedné osobě, které jsem se svěřila s tajemstvím, které mám a ona je mi oporou vždy, když na mě přijde slabá chvilka a pomůže mi ji překonat.

A děkuji všem z vás, kteří mé rozhodnutí pochopí a přestanou mě brát jako anorektičku, ale budou mě brát jako Elišku, normální bloggerku.
Nevím jestli se na blog vrátím. Baví mě blogování a chtěla bych blogovat dál.
Ale nevím jestli je dobrý nápad pokračovat na tomhle blogu.
Rozhodnu se do konce září podle vašich komentářů a reakcí.
Přeji všem hezký zbytek prázdnin , Ella :)
 


Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 13. srpna 2015 v 10:47 | Reagovat

Moc pěkně jsi to napsala. Skoro mne to dojalo k slzám. Jsi fakt výborná- líbí se mi jak to bereš :-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 13. srpna 2015 v 10:55 | Reagovat

Skvěle napsaný článek. Jsem velice ráda, že ses objevila a jsi šťastná. Beru tě samozřejmě jako normální bloggerku a těším se na brzkou blogovou shledanou. Užívej si zbytek prázdnin. :-)

3 Moonlight_princess Moonlight_princess | E-mail | 13. srpna 2015 v 11:08 | Reagovat

Elli, na začátek... nevíš, jak jsem ráda, že ses zase ozvala... Mám radost, že žiješ a dokonce jsi šťastná :-) strašně se těším, až budeš přispívat častěji :-)
A k tvému aktuálnímu stavu... Upřímně, rozumím ti, naprosto... Napíšu to narovinu... Mám tě hrozně ráda a jsi mi sympatická, miluju tvůj blog... ale občas jsem pochybovala, že to jak píšeš, že se chceš vyléčit, je vůbec pravda... Teď se na to zase dívám jinak a musím říct, že tě chápu... Přibrala jsem..dá se říct proti své vůli... těšila jsem se, jak se najednou všechno změní, budu šťastná a všechno bude dokonalé, jak všichni říkali... a víš co? vůbec to tak nebylo... byla jsem nešťastná a jediné co jsem chtěla bylo zase zhubnout... teď jsem to zpátky shodila a jsem zase spokojená... Takže tím chci říct, že přibrat neznamená , že potom budeš navždy šťastná... Jednej podle sebe a hlavně tak, ať jsi spokojená ty, na ničem jiném nezáleží... Omlouvám se za sloh, užij si zbytek prázdnin a zůstaň v téhle happy náladě! :-)

4 Ella Ella | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 11:24 | Reagovat

[3]: Jsem moc ráda že jsi tohle napsala. Já  zažila úplně to samé co píšeš před dvěmi lety. Určitě cesta vyléčit se z MA je přibrat...také, ale člověk prostě MUSÍ CHTÍT SÁM! a nebo v lepším případě už musí být natolik vyrovnaný sám se sebou a se vším, že mu to ve výsledku bude jedno. Pokud ale někdo nechce a myslí si, že když přibere tak všechny deprese zmizí a svět najednou bude happy.....vím že u mě by to tak nebylo. Proto jsem šťastná za to, že jím normálně a nemám z jídla výčitky. Jsem šťastná za to, že mám energii, jsem zase společenská a užívám si života....a anorexii jednoduše ignoruji a vyhovuje mi to. Jsem moc ráda že to chápeš a též přeji hezký zbytek prázdnin a happy náladu! :D :)

5 Ell Ell | Web | 13. srpna 2015 v 13:06 | Reagovat

Jestli jsi šťastná, tak buď i dál šťastná. Neohlížej se na ostatní a žij tak, jak chceš. Jestli bloguješ ráda a naplňuje tě to, tak bloguj dál (já bych byla pro - sice tě sleduju jen krátce a nepíšu komentáře, ale i tak). Obdivuju tě za to, že jsi to dokázala napsat a jsem ráda, že kolem sebe máš tak skvělé lidi! Užívej prázdnin!

6 Amálka Amálka | Web | 13. srpna 2015 v 18:17 | Reagovat

Elli, na tento blog chodím ráda a mrzelo by mě, pokud bys ho nadobro opustila. Beru Tě jako normální blogerku, co píše o různých věcech, nejen o anorexii. Pokud tedy chceš v psaní pokračovat, byla by podle mě veliká škoda to tu zabalit. Nové články na jiná témata bych určitě uvítala a jsem si jistá, že kdyby ses k anorexii v psaní nevracela, lidi by Tě časem také začali vidět v úplně jiném světle..

7 Ella Ella | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 19:08 | Reagovat

[6]: Nechci ho opustit, mám ho ráda. I když jsou pro mě články ohledně mentální anorexie nepříjemné...je to něco co pro mě  určitou dobu hodně znamenalo, dva roky jsem tím žila, je to něco co ze svého života nevymažu a nechci to vymazat ani s tohohle blogu! Bojím se, že to ale nepřestane, bojím se že dokud tenhle blog definitivně neuzavřu, nebudu mít pokoj. Dřív mi to nevadilo, pomáhala jsem holkám s anorexií ráda a ráda četla krásné zprávy co mi psali ostatní. Ale teď už stačí jedna jediná zpráva nebo zmínka o anorexii a já zuřím, i když to druhá strana myslí dobře. Opravdu tohle všechno nechci mazat, nechci se blogování vzdávat ale také nechci začínat úplně odznova, jelikož i tohle vše nepříjemné bylo součástí mě. Chci pokračovat dál na tomhle blogu a psát o tom co mě naplňuje. Chci psát články které budu psát s radostí, ale bojím se že to věčné vyptávání na anorexii nepřestane.....
V něčem máš ale pravdu, nejspíš jsem málo trpělivá a chce to čas a jiná témata.....ostatní si snad zvyknou :)
Děkuji :)

8 Perrie Perrie | Web | 13. srpna 2015 v 19:24 | Reagovat

Já osobně nevím co napsat.. Když to bereš takto a jsi spokojená, tak dobře, ale podle mě to neni možné. Nikdo nemůže být opravdu štastný a spokojený, když má tuto poruchu. Ale těžko říct. No každopádně přeji hodně štěstí v životě a na škole :)

9 Leník Leník | Web | 13. srpna 2015 v 20:16 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi napsala :-).
Hlavní je, že jsi v pohodě a šťastná! :-)

S tím blogem si to promysli (změnění adresy). Určitě ale piš dál. Klidně si změň adresu, aby tam nebyla ta anorexie, ale hlavně pak napiš adresu ;).

10 cincina cincina | Web | 13. srpna 2015 v 21:47 | Reagovat

Já jsem ráda, že si se na blogu zase ozvala:) Hlavně, že jsi v pořádku a šťastná:) Takže jsem ráda i za tebe.
Záleží na tobě, jestli si blog chceš nechat nebo ne. Můžeš klidně začít i někde jinde, ale já mám tvůj blog ráda a moc se mi líbí tvé články!:)
Jinak, když si psala, že ti nemáme psát, že ti držíme palce... nevím, jak to zaobalit, abych ti to stejně řekla:D Ale chápu, že to nechceš pořád řešit. A ani se ti nedivím, protože toho už pak musíš mít hodně a je to na hlavu.
Užívej si života:) A hodně štěstí do prváku!:)

11 N N | 13. srpna 2015 v 22:16 | Reagovat

Jediný kdo mě neustále řeší si ty Eliško já jsem narozdíl od tebe skoro vyléčená váhu mám normální jím sladké klidně i v 23:00 večer .... Si šťastná, protože si rozmazlená a rodiče ti splní první poslední,ale věř mi kdyby si musela jít do nemocnice a vykrmily by tě tak by ses zložila a už by si nebyla taková hrdinka jako si teď .. Mysly si co chceš !

12 Ella Ella | 13. srpna 2015 v 22:47 | Reagovat

[11]: Neřešíš mě a proto jsi jedna z prvních, co komentují můj dnešní článek :)))))))))))))))))))))))
......
Jak už jsem napsala.
Prosím, nech mě už konečně bý. :)

13 Andey Andey | Web | 14. srpna 2015 v 10:34 | Reagovat

Pěkně jsi to napsala. :)
Minula jsi hodila za hlavu a užíváš si přítomnosti. :D
Je dobře, že jsi šťastná. Baví mě číst tvoje články, ale je jen na tobě, jestli budeš pokračovat. :)

14 Avy Avy | Web | 14. srpna 2015 v 11:15 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi šťastná :)

15 Nell Nell | Web | 14. srpna 2015 v 16:53 | Reagovat

Jsem taky moc ráda,že jsi štastná ,už nějaku dobu tvé články čtu a jsou pěkné :) Je to na tobě jestli skončíš,ale i tak doufám,že budeš pokračovat v něčem co tě baví :))

16 Terii Terii | 14. srpna 2015 v 17:33 | Reagovat

Ahoj Eliško :) Jsem ráda hned za několik věcí :) Za to, že ses ozvala, za to, že se cítíš lépe... a za to, že bys chtěla psát dál... mám ráda tvé články :)
Chtěla bych se jen zeptat na jednu věc. A napsat ti svoji zkušenost... Zajímalo by mě, jestli se nebojíš nějakých zdravotních problémů. Taky jsem měla anorexii a nechtěla přibrat, nechtěla jsem se vůbec léčit. A pak se stalo, že mi jednou bylo strašně špatně od žaludku, zvracela jsem, chytla jsem nějakou střevní virózu. To mě tak dostalo, že jsem se nemohla týden zvednout z postele, aniž bych neomdlela. A tehdy jsem dostala strach a začala spolupracovat s doktory.
Myslím, že jsem nikdy neměla tak nízké BMI jako ty, ale i tak mi zjistili řídké kosti, mám problémy s klouby, zhoršil se mi zrak, neměla jsem menstruaci, měla jsem problémy se srdcem atd. A i když si teď někdy říkám, že bych chtěla být zase tak hubená, stačí si vzpomenout na tu dobu, kdy mi bylo psychicky i fyzicky nejhůř a jaké jsem měla potom zdravotní problémy. Teď se ještě pořád nejspíš vidím trochu pokřiveně, jelikož mi lidi říkají, jaká jsem hubeňounká, ale já se tak úplně necítím... ale jsem celkem spokojená a šťastná... a hlavně nechci trápit svoje tělo, prostě se toho už bojím.
Nemusíš na můj komentář odpovídat, jestli nechceš... respektuji tvoje přání, že už o tom nechceš mluvit. Doufám, že zůstaneš šťastná a že se ti bude dařit :) A budu ráda, když budeš psát dál o tom, co tě baví!

17 Ella Ella | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 18:57 | Reagovat

[16]: Na pěkně a srozumitelně napsaný komentář ráda odpovím :).
Zdravotní stav - hodněkrát jsem se snažila  myslet na své zdraví, na to, co by se mohlo stát a na to, že musím přibrat abych byla zdravá. Jenže....problém je v tom, že já zkušenost (jako jsi například uvedla ty-děkuji) nemám a to, co si nezažiju odmítám pochopit. Nejde mi to:/. Největší ironií je to, že před MA jsem bývala velmi často nhemocná, pořád nějaká chřipka, zápal plic, černý kašel....několikrát do roka jsem byla nemocná. A od té doby, co jsem zhubla na rizikovou váhu nic. Možná jen rýma nebo kašel, jednou za rok. Nechápu, opravdu ne.
Jiné zdravotní problémy  na sobě nevidím (nebo nevnímám, dost možná jsem si už za tu dobu zvykla). Jen jsem hodně slabá a nemám moc energie. To je ale vše co na sobě pociťuji.
.....
Vím, že se mi může stát něco podobného jako tobě. Možná se potom na věc s přibíráním podívám jinak.
Jenže dokud moje tělo nějak funguje. Já se cítím dobře a nemocná téměř nejsem, nepochopím fakt že se mi může opravdu něco stát. V tomhle jsem hrozná a platí u mě pravidlo, že dokud nezažiju, nepochopím.....tím pádem ani nezměním.

18 Trixx Trixx | Web | 15. srpna 2015 v 1:26 | Reagovat

ahooj jsem zpět!!
moc pěkně píšeš, procítěně.. nechceš zkusit něco napsat na wattpad? taky píšu povídku :) o aně.. jmenuje se to Ana do morku kostí

19 Klára Klára | 15. srpna 2015 v 8:27 | Reagovat

dievča... iba dúfam že si uvedomuješ jednu vec, že vlastné deti mať nebudeš ak telo nedáš do poriadku čím skôr... verím ti že si spokojná a žiješ úplne normálne, šťastne, máš spoločenský život, neriešiš jedlo.. viem že ono to ide, len dúfam že rátaš s tým že deti mať nebudeš ak sa nedáš čím skôr do poriadku aj po fyzickej stránke...

20 Van Vendy Van Vendy | Web | 15. srpna 2015 v 13:31 | Reagovat

Můžeš udělat čáru a jet dál (myslím, zle na blogu). Já tě beru jako holku, která se poprala s nesmírným problémem a podařilo se jí ten problém překročit, i když to není lehké a možná ani nebude. A taky tě beru jako holku s nápady a plány, mám ráda tvoje deníčkové povídání o tom, cos dělala, co chceš podnikat, o čem sníš, co vyrábíš. Je ti šestnáct a stejně se budeš měnit, jak budeš dospívat. Budeš dělat rozhodnutí a budeš mít časem možná i jiná kritéria, věci, které se ti zdají důležité dnes, ti přijdou možná méně důležité za rok nebo za dva.
V každém případě, žij svůj život a nenech se polapit.  Máš dobré kamarády i kamarádky, to je hodně, máš dokonce kamarádku, která tě vždycky podpoří nebo ti pomůžu, to je ještě víc. Jestli se rozhodneš dál psát sem nebo jinam, budu ráda, když mi napíšeš svou novou adresu, ale pokud bys pokračovala zde, byla bych raději - přece jen, je to tvůj blog a má tvou osobitost.
Jsem ráda, že ses znovu ozvala a že ses dokázala z toho zakletí aspoň trochu vymanit. Další je na tobě samé, jak naložíš se svým životem. Užívej si prázdnin, takhle rozhicované léto jsem dlouho nezažila.

21 Van Vendy Van Vendy | 15. srpna 2015 v 13:32 | Reagovat

Oprava - myslím, zde na blogu, nikoliv zle na blogu. Jasný překlep... :-D

22 fantasyworldwithadel fantasyworldwithadel | Web | 15. srpna 2015 v 19:03 | Reagovat

Chápu tě:) Hlavně nepřestávej s blogem, když tě to baví tak to prostě dělej dál!:)

23 Ter. Ter. | Web | 15. srpna 2015 v 20:29 | Reagovat

Líbí se mi tvůj pokrok, ovšem jen do určitých mezí. Myslím si, že podváha není v pořádku. Vím, že je ti teprve šestnáct a že oproti poslednímu článku si ušla sakra velký kus cesty - a máš za něj můj obdiv, ale máš před sebou ještě větší kus, na který ti jen tohle nebude stačit.
Každopádně, drž se toho, co si tu napsala. Jsem si jistá, že časem na všechno přijdeš, jako tomu tak bylo teď. Hodně štěstí, holka. :-)

24 Elis Elis | Web | 16. srpna 2015 v 23:35 | Reagovat

Elli, to je v pohodě, chápu to a jsem moc ráda, že jsi se ozvala, hodně jsem na tebe myslela, chodila jsem na tvůj blog nakukovat často... jsem moc ráda, že jsi dokázala svůj problém nakonec zvládnout, tvá cesta není lehká, ale ty jsi vnitřně silná a určitě to dokážeš, cesta není jednoduchá, může dojít k zakolísání, ale je důležité, že nakonec vždy jdeš dál... myslím na tebe a  budu to držet palce a jak to udělat s blogem ti nechci radit, myslím, že sama nejlépe budeš vědět, co ti bude lépe vyhovovat, jestli pokračovat v tomto, nebo si založit nový... pokud by ses rozhodla pro nový blog dej mě vědět adresu, budu velmi ráda... :-)

25 weirdcreature weirdcreature | Web | 18. srpna 2015 v 19:34 | Reagovat

Posledné dni som sledovala tvoj instagram a všimla som si tvoje depresie a zlú áladu. Ano aj to, že nechceš jesť.
Mylsím že to berieš z dobrého konca. Treba sa na tú celä anorexiu vykašlať a ak ťa tie výčitky neničia, ak sa dokážeš najesť bez výčitiek a ak nemyslíš celý deň nato ako si pribrala z jedného jablka tak načo to riešiť? Chápem že toho máš po krk. Som rada, že to berieš tak dobre. Ja ti držím palce, aby tovj život bol len šťastný a nech ťa aj nadalej naplnaju tvoje koníčky a držia tvoji priatelia a rodina.
Mám nový blog, pretože na starý mi prišli kamaráti a rodina a teda začínam odznova. Adresa môjho nového blogu - http://weirdcreature.blog.cz/
Pekný zvyšok dňa praje Vivi (vivienella.blog.cz)

26 L. L. | Web | 18. srpna 2015 v 19:41 | Reagovat

Hlavně, že jsi šťastná.
To je to nejdůležitější.

27 Hermione Hermione | Web | 19. srpna 2015 v 14:44 | Reagovat

Tvůj život, tvoje rozhodování, žádný blog ani bloger nemá co ti do toho kecat!
Jestli budeš zakládat nový blog, dej mi nějak vědět :)

28 Kači Kači | 24. září 2015 v 22:29 | Reagovat

Je to samozřejmě jenom tvá volba, ale  není ti přeci jen trochu líto baletu? Máš možnost, kterou si necháváš protéct mezi prsty... přitom jde o něco neskonale krásného;) chápu tvou nechuť k přibírání,  mám to stejně (i ten metabolismus zatracenej;D), ale určitě někdy budu chtít přibrat, ne teď, ale někdy v budou nu...

29 Ani Ani | 17. října 2015 v 21:53 | Reagovat

Eliško, přečetla jsem celý tvůj blog jedním dechem a je mi líto, že tě tvoje nemoc pohltila. Mimochodem, je sice hezké, že už o tomhle nechceš psát, ale jinak by tvůj blog nikdo nečetl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama