La vie est belle

Hory 2016

19. března 2016 v 13:59 | ella |  My life...

HORY 2016

Krásný den všem. :)
Konečně tu jsem se slibovaným článkem z hor!

Tenhle článek bude nejen plný zážitků, poznatků a informací, ale také plný fotek.
(Ano, fotila jsem víc jak lyžovala).
(Ano, fotila jsem hlavně jídlo).
:D


Napíšu Vám o celém pobytě na horách.
Dozvíte se, co jsem si užila a čeho jsem litovala. Co mě potěšilo a z čeho jsem byla naopak zklamaná.
Dozvíte se, jak jsem zvládla lyžování.
A dozvíte se, jak jsem se na horách poprala s anorexií.
Napíšu Vám, jak jsem zvládla jíst v restauracích, jak jsem zvládala odhadovat porce a záměrně neubírala jídlo.
Napíšu Vám, jak jsem jedla tak, abych měla dostatek energie na to věnovat se plně lyžování!
(No...v rámci možností)

Tak jdeme na to....

Po horách a lyžování jsem toužila opravdu dlouho.
Bohužel díky anorexii jsem možnost naplnit svoji touhu nedostávala.
Abych Vás trochu uvedla do obrazu, můj psolední pobyt na horách (2 roky zpět) dopadl katastrofálně.

Byla jsem odhodlaná zvládnout hory na jedničku, jenže při prvním vstupu na večeři (v podobě švédských stolů) jsem se div neskácela k zemi. Ta hromada jídla mě natolik vyděsila, že jsem se zamčela na hotelovém pokoji a do konce pobytu jsem z něj nevylezla. Přežívala jsem dny na jablkách a kávě, kterou mi rodiče "ochotně" nosili ze snídaně.
Po tomhle zážitku se pochopitelně všichni (včetně mě) báli něco takového riskovat znovu....až do minulého týdne (jupííí).


(Fotka z hotelového pokoje stará 2 roky)
(Jediný příjem - káva, jablko a dva litry kofoly bez cukru denně na té jsem závislá pořád)

.................................................................

Poslední měsíc jsem se opravdu snažila a myslím, že si toho táta začal všímat.
Rozhodl se mi udělat radost a slíbil mi že za odměnu mohu jet lyžovat.
Pochopitelně jsem byla šťastná, ale také jsem měla obavy. Proto jsme se nakonec domluvili zkusit jen 3 dny.
(Celý týden jsem riskovat nechtěla a udělala jsem dobře!)
Na lyžování jsem se velmi těšila a i pouhé tři dny, jsem si parádně užila! :)

1. den


V naší rodině "vyjedeme brzy ráno" znamená vyjedeme po 11 hodině.
Klasika, za ty roky už jsem zvykla, že NIKDY se brzy ráno opravdu nevyjede.
V klidu jsem si tedy přispala a věci dobalila až ráno.

(Normální člověk si vezme kufr, já několik kabelek)

Když jsme konečně vyjeli začaly se mě zmocňovat pochybnosti.
Měla jsem strach, že nebudu jíst - nebudu lyžovat.
Bála jsem se že zklamu nejen tátu, ale hlavně sama sebe.
Opak byl naštěstí pravdou.
Celou cestu jsem se tak bála a strachovala, že ve chvíli, kdy jsme dorazili na místo a já musela jít na oběd, jsem si objednala ( místo tradičně okurkového salátu HLAVNĚ BEZ ZÁLIVKY!) wafle.


Nevím co se stalo. Co se mi honilo hlavou. Nepřemýšlela jsem a wafle prostě objednala.
Když jsem je viděla na stole, začala jsem panikařit.
V hlavě se mi točila všechna ta čísílka kalorí, cukrů a tuků...
Já je však dokázala zahnat a tohle dokonale úžasně dobré jídlo z poloviny snědla.

A to byl můj první krok k tomu, hory zvládnout! :)

Hotel byl úžasný.
Ihned jak jsme přjeli jsem ho celý proběhla a objednala si masáže, zašla do wellness a chtěla zajít na liposukční proceduru ale....(ok to by mi táta asi fakt nedovolil :D)

Před večeří jsme se šli projít do města a řeknu Vám, v botech na podpatku se z téměř kolmého, namrzlého a zasněženého kopce chodí skvěle! :D (Nojono, prostě já)


Z večeře jsem měla opět hrozný strach. Naštěstí dopadla celkem dobře. Dala jsem si zeleninový salát a špagety se sušenými rajčaty a parmazánem. Od začátku do konce pobytu jsem si všechny porce jídel nakládala na nejmenší talíře, proto ve skutečnosti ty porce byly mnohem menší než na fotkách. To mi ale musel říct až táta, jelikož mě má nemocná hlavinka našeptávala něco o obrovských hromadách přijatých kalorií, tuků, cukrů...no a však už to znáte)

Po večeři jsem šla opět do wellness, na večerní čaj a poté ulehla do vyhřáté měkounké postýlky a spala až do rána.

2. den

Horské sluníčko mě probudilo už kolem šesté hodiny.
Proto jsem se rozhodla na nic nečekat, vzbudit tátu a vyrazit na svah co nejdřív.
Ovšem abych mohla jít lyžovat měla jsem určenou podmínku - musím se pořádně nasnídat.
Proto jsem si dala kousek vánočky, trochu rozinek a půl lívanečku s povidlým. Většině by tahle snídaně nejspíš nestačila, jenže já byla nacpaná k prasknutí a bylo mi z ( ikdyž né příliš velkého množství) opravdu zle.
(Ne, vážně nevím proč tam mám ty mističky, když jsem se ani jedné nedotkla)


Na lyže jsem ale mohla a to pro mě bylo hlavní!
Konečně po tak dlouhé době stát na lyžích. Jet z prudkého velkého kopce, z jedné zatáčky do druhé. Cítit, jak mi do obličeje spadají vločky sněhu a vítr mi rozcuchává mé dlouhé vlasy......
Byl to úžasný pocit.

Bohužel, trochu jsem přecenila své síly a s lyžováním to trochu (hodně) přehnala.

Po obědě jsem se zhroutila.
(ano, pro ostatní pouhý předkrm, pro Elišku oběd)


Stalo se to hodně rychle.
Ještě pár hodin po té, co jsem se "pořádně naobědvala" mi bylo skvěle.
Cítila jsem se plná energie a dobré nálady....
až do chvíle, kdy jsem odpadla, dvě hodiny ležela v kavárně na pohovce a modlila se ať táta nepanikaří a nevolá doktora a především ať se mi udělá co nejdřív lépe.
Bylo mi hrozně, tak hrozně zle, jako už dlouho ne.
Musela jsem sníst celý kus borůvkováho koláče a k tomu jsem vypila tři sklenice vody, kávu, čaj a colu light.

Nakonec jsem se trochu vzpamatovala, ale do hotelu mě musel dovézt taxík.
Až do večeře jsem musela zůstat na pokoji. (Ani mi to nevadilo, bylo mi pořád neskutečně zle).
Na večeři jsem vůbec chodit nechtěla, nakonec mě ovšem přesvědčila kamarádka, které jsem trochu (hodně)
plakala do telefonu.
Dala jsem si kuře s nějakou červenou omáčkou a rýži.
Tentokrát mě výčitky dohnaly až k slzám. Naštěstí mě hned po večeři čekala masáž, na které jsem se trochu uvolnila.
Nedokázala jsem ovšem usnout. Táta už spal a tak jsem se vydala na krátkou procházku.....
Vrátila jsem se ve dvě ráno :D
(Kde jsem byla a s kým sem byla se dozvíte až si přečtete můj tajný deníček :D, ale řeknu Vám, stálo to za to! :D)
Ne vážně, to sem napsat nemohu :).

3. den

Táta mě probudil velmi brzy. Tentokrát mi to po třech hodinách spánku příliš nevyhovovalo.....
Na snídani jsem si dala dvě naběračky bílého (poctivého alias tučného, Ale Eliško notaaak) jogurtu, 1/2 grapefruitu a 1/2 pomeranče a skvělou kávičku.

Energii jsem měla, ale má nálada byla na bodu mrazu.
Byla jsem nevyspalá a po jogurtu s ovocem opět přejezená (prostě já).
Byla jsem pěkně nepříjemná a pár hodin semnou nebyla rozumná řeč.
Tátu jsem musela už pěkně štvát, tak mi koupil něco na zlepšení nálady.
A že to pomohlo! :D


Na sjezdovce jsem se začala bavit s jedním němcem, co uměl na snowboardu.
Nerozumněla jsem mu ani slovo, ale dal mi svoje číslo, tak až budu někdy chtít umět i na snowboardu,
vím na koho se obrátit! :D

No a pak zazvonil zvonec. A lyžování byl konec.
Jakmile hodiny odbily 12 hodin, musela jsem se se sjezdovkou a celým krátkým pobytem na horách rozloučit.
Upřímně, zážitků jsem měla až až a vyčerpaná jsem byla jako snad nikdy, proto musím uznat,
že jsem se domů vyloženě těšila.

Pořád mi ale chyběla taková ta sladká tečka nakonec.
A tak jsem si po půl hodinovém přemlouvání prosadila odpoledne strávené v Praze.
A jak jinak naštvat své úžasné kamarádky než tím, že si půjdu dát plněný trdelník šlehačkou, nutellou a jahůdkami o kterém pořád básní! (ano, jsem kamarádka k nezaplacení :D)
(A dvě hodiny ho aranžovat a fotit na instagram aby teda jako všichni viděli že Eliška má trdelník i když snědla jen ty jahody a trochu šlehačky, ale i to se počítá žejo).

Prošla jsem si obchody, město, obepsala snad všechny kamarádky z Prahy :D....
Bohužel nakonec jsem neměla možnost se ani s jednou sejít, museli jsme vyrazit zpět do Brna.
(Přijet po půlnoci, když máte druhý den školu by nebylo moc moudré. Ano tati, měl jsi pravdu).


A tak jsem se naposledy rozloučila s hory a Prahou.
V hudbě labutího jezera, která mi hrála ve sluchátkách, jsem dojela do Brna.
A hned jsem se odhodlala učit matematiku na kterou jsem druhý den psala test.
Ne kecám, šla jsem do kavárny s kamarádkou, jak jinak. :D

Na závěr chci napsat, že tři dny lyžování mi bohatě stačily.
Nejen fyzicky, ale i psychicky.

Sníst všechno to jídlo, vypořádat se s faktem, že nemohu vědět kolik má co kalorií a zahánět nepříjemné myšlenky a pocity provinění bylo náročné mnohem víc než celé lyžování.
Ale posunulo mě to dál! :)

Na závěr ukázka jídelníčků

Neděste se, vím že tohle nejsou příliš zdravé, vyvážené a inspirační jídelníčky.
Jenže já se jinak stravovat (pokud jsem chtěla na lyže - a to teda chtěla!) nemohla.
Takže teď pomineme fakt že že jídlo není #ultrahealtyclean
Ale vezmeme v potaz to, že Eliška se opravdu překonávala a zaslouží si pochvalu! :D

Ne teď vážně, vždycky se u mých jídelníčků najde nějaký expert se svým komentářem,
ve kterém mi sděluje jak jsou nezdravé.
Upozorňuje mě, že mé jídelníčky obsahují plno cukrů a tuků a káže mi jak mám jíst velmi mnoho ovovce a zeleniny.
A tady těmhle expertům vzkazuju:
Vážně si myslíte že tohle mi při léčebě z mentální anorexie pomůže?
Vážně si myslíte že takhle jím pořád?
Lidi, neštvěte mě!


1. den
sn - trocha ovofitu (ananas) káva
ob- wafle s višněmi, čokoládou a zmrzlinou (polovinu jsem zvládla sníst!)
ve - salát, těstoviny se sušenými rajčaty, zeleninou a parmazánem

2. den
sn - 1 kousek vánočky, trocha rozinek a půl lívanečku s povidlým
ob - dvě těstoviny plněné bryndzou
sv - borúvkový koláč
ve - salát, kuřecí maso, nějaká červená omáčka (nevím co to bylo :D) a rýže

3. den
sn - bílý jogurt, 1/2 grapefruitu a 1/2 pomeranče
sv - bombardino ♥
ob - brokolice, bramborová kaše
sv - dvě kousnutí do trdelníku :D
ve - kaiserka s cottage

A to jsem prosím po tomhle všem ještě zhubla....


Zjistila jsem své možnosti, zjistila jsem, že na tom nejsem stále tak dobře, jak si myslím a že je pořád potřeba na sobě pracovat a posouvat se v boji dál!

Protože příště nezvládnu pouhé tři dny, ale celý týden!
Slibuji:)

Vaše Ella
 


Komentáře

1 Lucka Lucka | 19. března 2016 v 14:19 | Reagovat

Elisko jsi velká bojovnice. Neztrácej sílu a výdrž přece chceš byt konečně zdravá ne. Jinak velmi zajímavý a hezky zpracovsny článek.  A ten trdelnik BOMBA!!

2 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 19. března 2016 v 14:59 | Reagovat

;-) Děkuji...Ty jsi z Prahy?

3 Gabriella Gabriella | Web | 19. března 2016 v 15:47 | Reagovat

Je vidět,že i přes to,že to nebylo zrovna snadné sis hory užila :) a nevzdávej se,bojuj a vydrž!Jsi silná osůbka :)) .A ty fotky jsou bomba :O uplně se mi sbíhají sliny :D

4 Beatricia Beatricia | Web | 19. března 2016 v 15:48 | Reagovat

Krásný a zajímavě zpracovaný článek. Jsi na nejlepší cestě k plnému uzdravení, jen vytrvat. Udělala jsi skvělé snímky, ten borůvkový koláč mě fascinuje.
Hořejší komentář se ptá, zda jsi z Prahy. Přece jasně píšeš, že  Praha byla jen zastávka a pak jste se se vrátili do Brna. :-)

5 Rose Rose | Web | 19. března 2016 v 18:19 | Reagovat

Pěkně strávení čas. Budu moc ráda když se i ty koukneš na můj blog a přidáš komentář. Pokud by jsi chtěla debírat, byla bych moc ráda, navíc teď každému poskytuji za odběr třídílnou knihu v PDF zdarma.

6 Anet Anet | Web | 19. března 2016 v 18:36 | Reagovat

Jééé to se broučku ani nedivím, že si potom ještě zhubla, je to maličko ale na skvělé cestě.. Docela by mě zajímalo jak se k tomu staví tatínek, nějaký jeho pohled... Jinak gratuluji k takovému úspěchu

7 Ella Ella | E-mail | Web | 19. března 2016 v 20:03 | Reagovat

[6]: Jejda a mě to přijde jako neuvěřitelné množství. Je ovšem pravda, že s přehledem normálních běžných porcí mám pořád velký problém.
Pohled mých rodičů těžce odhadnu.
Oba se snaží přivírat nad mou nemocí oči.
Máma volí přístup zákazů a negativního přístupu. To mi bohužel spíš ubližuje.
Táta má více empatie a snaží se mě právě  odměnami (hory, zahraniční studium atd..) motivovat.

8 juwee juwee | E-mail | 19. března 2016 v 21:33 | Reagovat

Eliško,tvůj blog jsem našla už docela dávno, a začala ho číst od začátku. (ano, od úplně prvního blogu, až po tento). A až teď jsem se odvážila tě kontaktovat. Mám problémy s jídlem (už asi rok) a potřebuji se s toho dostat. Když jsem četla tento blog zjistila jsem, že jsme si hodně podobné a, že ti plně rozumím a soucítím s tebou. Napadlo mě, jestli bysme se nemohly nějak spojit (sejít se, nebo si, alespoň psát). Vím, že máš svých starostí dost, ale když nic, tak bysme se mohly, alespoň přátelit. :-) Zvaž to prosím. A odpovědět múžeš na můj email. DÍKY :-)

9 Leník Leník | Web | 19. března 2016 v 23:51 | Reagovat

Eliško, jsem moc ráda, že se ti hory vyplnily, určitě sis je zasloužila a dál tě to posune dobrým směrem :).
Určitě bojuj dál, zvládneš to :*. Mysli vždy na své cíle, na lidi, kteří tě podporují, máme tě rádi!! <3
S tím kolapsem mě to moc mrzí :(.

10 Andey Andey | Web | 20. března 2016 v 21:08 | Reagovat

Tak to jsi si ty hory užila. Děláš mi chutě. :) Skvělé fotky :) Vidíš, jak ji to zvládla. Určitě to dotáhneš až do konce. :)

11 Marla Marla | Web | 22. března 2016 v 2:12 | Reagovat

Líbí se mi Tvoje odhodlání bojovat :) Je toho pořád strašně malinko, takže se nedivím, že si s tím zhubla, plus lyžování je velký výdej energie... Jen tak dál a příští rok jedeš na týden! :)

12 Broken girl Broken girl | Web | 23. března 2016 v 13:15 | Reagovat

Ten trdelník bych asi taky nedokázala sníst :D Jinak snědla jsi toho dost - držím palce, aby jsi takhle zvládla bojovat dál ;) Jinak taky bych chtěla mít takový jídelníček a přitom zhubnout :D :D

13 E. E. | Web | 24. března 2016 v 15:06 | Reagovat

Dostala jsem chuť na takové dobroty :D
Určitě se nevzdávej a bojuj dál!
Držím palce:)

14 cincina cincina | Web | 24. března 2016 v 19:51 | Reagovat

Já jsem z tebe tak nadšená!:) Jsem ráda, že ti vyšly hory, že jsi lyžovala, krásně jsi jedla a celkově sis to užila:) Přeji ti víc takových krásných zážitků! ♥

15 S-hejvi S-hejvi | Web | 26. března 2016 v 10:10 | Reagovat

Mňam tolik dobrot, děláš mi chutě :D Každopádně super, že sis hory užila, to je hlavní! :))

16 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 26. března 2016 v 11:27 | Reagovat

ahoj tady je můj druhý blog-http://katatonialove.blog.cz

17 .... .... | 31. března 2016 v 19:48 | Reagovat

Eli, když jsi psala, že to není moc jídla a strávíš cca. 4h na lyžích, je jasné že stejně zhubneš... Ale začínáš jíst i něco jiného než zdravé věci a za to chválím. :-)

18 Eddemi Eddemi | 3. dubna 2016 v 0:21 | Reagovat

Preco mate stale potrebu hodnotit, co jedla a ci je to pre nu dobre alebo zle, zdrave ci nezdrave.... Ach... Asi som divna, ked ma to rozculuje, co?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama