La vie est belle

HAPPY BIRTHDAY 2 (dva roky blogování)

6. května 2016 v 20:59 | ella |  My life...
Krásný den všem!
Dnes je 6.5 2016
A co to znamená?
Uběhl už druhý rok od mého prvního vydaného článku.
Můj blog slaví své druhé narozeniny! :)



Narozeninový článek pojmu stejnou formou jak minulý rok.

Podíváme se tedy společně na další dlouhý rok,
který byl plný nečekaných zvratů, těžkých překážek a zklamání
ale také plný příjemných překvapení, malých i velkých úspěchů a šťastných chvil.

Druhý rok mého blogování bych nazvala rokem plným lásky ♥.
Lásku a své city jsem po většinu roku přenášela do svých článků.
Začalo to články, ze kterých jste nemohli poznat pravý původ mého trápení.
Byly psané tak, aby pomohly mému bolevému srdíčku a zmatené hlavě, zároveň však byly psané tak, aby nikdo z Vás nepoznal důvod toho, proč se tak trápím....


Trápila jsem se, trápila a trápila.
Dny i noci jsem proplakávala a modlila se k bohu, ať mě vyvede z toho hrozného omylu. A nebo ať se stane zázrak a já se ocitnu někde daleko. Na prázdném opuštěném místě. Na místě, kde budu jen já....a ona.



Už nemám sílu. Prázdniny byly tou poslední kapkou. Poslední kapičkou, díky které přetekla ta velká a plná nádrž vody a vše potopila...
Nemám hlad, přestože jsem už dva dny nepozřela ani sousto. Nemám žízeň, přestože jsem za celý den vypila skleničku vody. Cítím jen bolest. Ukrutnou bolest v mém nitru. Cítím strach a beznaděj. Cítím vyčerpanost. Už nemohu. Je toho na mě moc.
Březen? Duben?
To byla doba, kdy to vše začalo být nadějné. Kdy jsem si věřila, kdy jsem si říkala, já to zvládnu! Můj hlavní problém bylo jídlo a já ho úspěšně zvládala.
Březen? Duben?
To byla doba kdy se do mého života vloudil malý nepatrný problém. Byl tak malinkatý a nevinný. Kdoby byl řekl, že během pár měsíců naroste do obřích rozměrů a vše obrátí vzhůru nohama.
3 měsíce bojuji s něčím s čím svůj boj nemohu vyhrát. 3 měsíce se bráním něčemu čemu se ubránit nejde. 3 měsíce veškerou svoji sílu zaměřiju na něco, co nemůžu změnit.

Pamatujete?
To byla doba, kdy jsem se začínala propadat dolů, do temné, černé propasti.
Nešťastná láska, trápení a silná sebenenávist, sama k sobě, za to jaká jsem.

Přestávala jsem jíst, přestávala jsem pít, přestávala jsem "žít".
Začalo dlouhé období "přežívání".


Opustím teď na chvíli tuhle moji citovou kapitolu života a zaměřím se víc na anorexii.
V té době, už jsem měla v hlavě srovnané,
že anorexie není žádná chvalitebná vizitka ani můj osud.

Snažila jsem se anorexii nevěnovat příliš velkou pozornost a snažila jsem se celou
tuhle ponurou a ledovou kapitolu jednoduše vymazat ze svého života. (Nebyl to dobrý nápad)


Nakonec jsem z toho všeho byla tak vyčerpaná, že jsem odmítla s anorexií dál bojovat.

Rozhodla jsem se jí naprosto vytěsnit ze své mysli a nevnímat její působení.




Jenže....
Sen to byl krásný. Realita naprosto jiná.
Ignorování a potlačování anorexie mi nepomáhalo, spíš naopak.
Tímhle svým ne příliš šťastným "pokusem zapomenout" jsem se ocitla v zajetí anorexie ještě hlouběji.

Jak už jsem psala.
Nebyl to život, bylo to "přežívání".
O tom, jsem se ovšem zde na blogu příliš nezmiňovala. (Proč asi...)
Pamatuji si, že jsem se tím ani příliš netrápila.
Fakt, že mě anorexie má znovu ve své moci zahaloval jiný, pro mne mnohem horší a intenzivnější
tekrát jsem tomu ještě říkávala "problém".
O tom "problému", jsem se však na blogu ještě dlouho po té, ani slůvkem nezmínila.




Eliško, jsi velká holka. Jdeš na střední! (Famfáry pls)
Pamatuji si, že jsem se na střední vyloženě těšila. Tak škola plná holek žejooo ♥, ne kecám :D
A tak jsem nastoupila na střední soukromou pedagogickou školu. A zjistila krutou realitu. (Ehm... teď se bavíme o učení)



Škola pro mě byla velmi náročná.
Nešlo jen o velkou dávku učení, učení a zase jen učení.
Šlo především o to, že jsem téměř nejedla a tak neměla potřebnou energii na to školu zvládat.

To, že mám s anorexií znovu opravdu velký problém, jsem si přiznala až tam.
Doufala jsem, že mi změna prostředí (nová škola) pomůže dostat se z nejhoršího ven.
(Mávneme kouzelnou hůlkou a....ale Eli)
Změna prostředí mi samozřejmně nepomohla, ale školu jsem si postupem času velmi oblíbila.

Protože holky s červenou rtěnkou po celém obličeji jsou nejlepší! ♥

A BLOG?
Po článku narozeninová oslava a má neaktivita přišla další dlouhá pauza.

D-L-O-U-H-Á P-A-U-Z-A


Ovšem pak nastal onen slavný den 17. 1 a já napsala po půl roce článek. (Famfáry pls)
Ve článku jsem Vás informovala o všem, co se v mém životě stalo/dělo.



A od toho slavného dne, jsem se začala blogu více věnovat.

Psala jsem články pravidelně a často, ale...
Pomalu jsem si uvědomovala, že pokud má blogování přinášet radost nejen Vám, ale i mne,
musím k Vám být zcela upřímná a otevřená.

A tak jsem se pořádně nadechla, sebrala veškeré síly a přiznala Vám pravdu o tom, že mne anorexie znovu ovládá.


V reálném životě jsem už byla tak vyčerpaná a zmožená.
Byla jsem na pospas té odporné nemoci tak dlouho....
Musela jsem v sobě najít to odhodlání a ZMĚNIT TO!
A?
Povedlo se ♥.
Pomalu jsem se dostávala ven z ledového světa anorexie.
Ven, z toho ukrutného vězení zpět na svobodu, kde jsem opět mohla být tou šťastnou a veselou dívkou,
jakou jsem nyní.


Jenže...
I když se mi začalo dařit s mentální anorexií a mé články ohledně jídla byly naprosto upřímné, bylo tu stále něco, co mi bránilo mít ze psaní a blogování radost.

Tajemství, které jsem tajila jak v reálném, tak virtuálním světě.
A můj poslední krok k tomu, být nejen zcela upřímná, ale především šťastná pro mně znamenal své tajemství odhalit...

A musím přiznat, že po svém "coming outu" zde na blogu, jsem cítila tak neuvěřitelný pocit úlevy a štěstí.
Bylo to snad ještě silnější než v mém reálném životě! ♥

Komentáře a ohlasy, které čtu k mým coming out článkům jsou tak překrásné.
Zatím jsem měla to štěstí a nesetkala se s žádnou negativní reakcí.
Toho si opravdu velmi vážím a patří Vám mé poděkování!
Jste úžasní! ♥
První článek s náznakem coming outu - Valentýnský speciál

Můj (ne)celý "coming out příběh" najdete v rubrice k tomu určené. ♥

No a tím se dostáváme až k úpnému závěru dnešního článku.

Venku svítí sluníčko a kvetou kytičky. Já utrácím za kávičky.
A jsem šťastná. Opravdu šťastná! ♥

Ano, stále bojuji s mentální anorexií.
Ano, stále je v mém životě plno starostí a nevyřešených problémů.
Ano, stále jsem malá nevyrovnaná, perfekcionistická, zasněná dívka s hlavou v oblacích.

Ale když si přečtu pár článků, které jsem psala na počátku mého blogování.
Když se zamyslím nad tím, jak jsem žila, co jsem dělala a co bylo mým smyslem života....

Pozoruji a vnímám tu neuvěřitelnou a nádhernou změnu.


Můj život se změnil.
Já se změnila.

Ano, stále jsem tou malou, zasněnou dívkou s hlavou v oblacích.
Ale ŠŤASTNOU ! ♥




 


Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 6. května 2016 v 21:27 | Reagovat

Nejkrásnější poslední věta z tohoto působivého článku je nejdůležitější... jsem šťastnou dívkou. Povedlo se ti změnit svůj život, který byl spoután v okovech anorexie. Zvítězila jsi, jen vytrvat. A to štěstí ať je už trvalé. :-)

2 Gabriella Gabriella | Web | 7. května 2016 v 21:07 | Reagovat

Je jenom dobře, že jsi konečně šťastná♥ zasloužíš si to. Jistě budou chvilky, kdy to nebude lehké, ale je důležité vstát a jít dál! Věřím, že to dokážeš! A je i na blogu vidět ta změna :)Jinak ti gratuluju k druhému výročí :)

3 Leník Leník | Web | 7. května 2016 v 22:40 | Reagovat

Všechno nejlepší, blogu :-)! A jen samé pozitivní zprávy :-))*.

Moc pěkně jsi to shrnula. Za ten rok jsi udělala opravdu velké pokroky! Jsem na tebe hrdá! Jen tak dál :*, myslím na tebe!

4 Marla Marla | Web | 8. května 2016 v 11:29 | Reagovat

To je tak krásně pozitivní článek!♥

5 V Kuchyni V Kuchyni | Web | 8. května 2016 v 16:59 | Reagovat

Oh, božínku to jídlo. Ty dortíky a všechno <3

6 cincina cincina | Web | 8. května 2016 v 19:03 | Reagovat

Byl to krásný rok:) Vždycky jsou vzlety a pády... já ti přeji, aby ten další rok ať už na blogu nebo i v životě byl pořád v rozletu! Užívej si každý okamžik svého života:) Protože o přežívání něco vím... a teď bych se za to nejradši nakopala:)

7 sleepywolf sleepywolf | Web | 8. května 2016 v 22:44 | Reagovat

sleduji tě skoro od samého začátku, a pamatuji kdy já měla svůj " temný blog " kde sem měla samou bolístku a ty jsi mi vždy tak mile odpověděla a tím mi i pomohla se dostat z toho špatnýho a teď když napíšeš, že jsou to dva roky??? wow! to to uteklo i u tebe je vidět kus práce! :)

8 E. E. | Web | 9. května 2016 v 14:24 | Reagovat

Páni už dva roky, blahopřeji! :-)

9 Andey Andey | Web | 9. května 2016 v 19:39 | Reagovat

To je dobře, že jsi šťastná, protože to je hodně důležité. :) Zažila jsi rok plný zvratů a zvládla jsi to. Gratuluji k druhým blogovým narozeninám. :)

10 crazyjull crazyjull | Web | 10. května 2016 v 9:22 | Reagovat

Gratuluji k druhému roku blogu. :)

11 juwee juwee | E-mail | 12. května 2016 v 22:39 | Reagovat

Ahoj Eliško, napsala jsem ti na mail. Odepíšeš mi prosím. Děkuji. V.P.

12 Ďábelská Victoria Renkse Ďábelská Victoria Renkse | Web | 14. května 2016 v 6:34 | Reagovat

;-)

13 bibinka17 bibinka17 | 5. června 2016 v 21:18 | Reagovat

Moc pěkně jsi to shrnula.Jsi moc šikovná jen tak dále :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama