La vie est belle

Coming out 5 (jako malá rybička v hlubokém oceánu)

9. září 2016 v 18:13 | Ella |  Můj coming out
Od toho polibku....
Od toho okamžiku...
Něco se ve mě zlomilo.
Z mého srdce začala pomalu roztávat ledová kletba anorexie.
Mé myšlenky ovlivněné anorexíí odpluly někam do neznáma.
Místo nich se v mé hlavě neustále přehrával scénář toho, co se v ten daný okamžik odehrálo.

Já a ona.
Já a ona.
Já a ona.

Nerozumněla jsem tomu, co se to semnou najednou dělo.
Cítila jsem něco krásného,
něco velmi silného, něco, co se nedalo zastavit ani potlačit.
Především jsem ovšem cítila strach.


Zima pomalu odcházela, sníh se začal rozpouštět a v trávě se začali objevovat první sněženky.
S K. jsem trávila víc a víc času.

Byly jsme kamarádky.
Dobré kamarádky.
Až moc dobré kamarádky.

Bylo mi s ní krásně, uvědomovala jsem si to a bála se toho.
Ona to věděla.
Naznačovala mi možnost posunout naše "kamarádství" někam dál...
Snažila se mi pomoci.
Snažila se, abych pochopila, že to není nic hrozného...
Byla trpělivá a dávala mi čas.
Bohužel i ten se musel jednoho dne uchýlit ke konci.

K musela za pár týdnů odjet.
Chtěla moji jasnou odpověď. Chtěla mé jasné slovo.
Chtěla mě.
Ale chctěla jsem já ji?

Ležím na postely a slzy mi stékají po tváři. Zase to na mě padlo, pláču a nehybně ležím. hlavou mi probíhají všechny ty myšlenky. Ty hrozné, děsivé, krásné, vzrušující myšlenky.....
Tak co mám dělat?
ANO NEBO NE???!!!
Nemohu se rozhodnout.
Chci to ukončt!
Bude to tak nejlepší....no a co?!
Tak přijdu o někoho koho mám ráda, nic se nestane.
Mám plno dalších lidí kolem sebe, kterým na mě záleží, co sejde na jednom člověku!
Nebo?
Co kdybych....
Je na tom něco co mě přtahuje....láká....volá.....ale NE!
To prostě nejde!
Ukončím to.
TEĎ HNED!
Zvedám se z postele, brečím a třesu se.
Rodiče se sestrou jsou v obývacím pokoji.
Chytám telefon, nepřemýšlím kolik je hodin.
Je to jedno!
Musím to vyřešit.
TEĎ HNED!

Nepouštím ji ke slovu.
V rychlosti křičím vše co mám na jazyku.
Říkám jak vše cítím, přiznávám se ke lhaní o mých citech a přiznávám se k tomu že to nechci!
Kladu si podmínky, obviňuji a dostávám ze sebe všechnu tu nejistotu, která mě tak dlouho trápila!
Křičím, brečím, nadávám, lituji......
Já pláču, ten druhý ona také.
JE KONEC!


Konec?
Myslela jsem si že je to konec.
Myslela jsem si, že řeknu NE a vše bude jako dřív.
Vše bude zase "normální".
Já budu "normální".
Jenže to jsem se pořádně mýlila.

Něco je špatně.....něco je jinak....někde se stala chyba.
Proč na toho člověka stále myslím?....
Proč myslím na to co se stalo?...
Proč pláču?.....
Proč se trápím?...
Proč se děsím?.....
Proč chci vrátit čas a být s ní....
Mé myšlenky se celý den točí jen a jen kolem toho.
Když ráno vstávám, sedím ve škole, jsem venku s kamarády,
dokonce i když radím holkám s mentální anorexií.


Tohle totiž nebyl konec.
Tohle byl teprve začátek.....

 


Komentáře

1 Lucy Lucy | 9. září 2016 v 19:09 | Reagovat

Moc nádherný článek

2 Gabriella Gabriella | Web | 9. září 2016 v 19:44 | Reagovat

Je hrozné nevědět co sama chceš.Nebýt si ničím jistá. Zda udělat to nebo to. Udělat to takhle, přestože to cítíš úplně jinak, ale bojíš se toho.

3 Anika Anika | Web | 10. září 2016 v 7:09 | Reagovat

To je úžasně napsaný, taky jsem si takovým jedním obdobím prošla******

4 cincina cincina | Web | 10. září 2016 v 19:50 | Reagovat

Wow. Ta nerozhodnost mi tak trochu připomíná mě. Takže tě vlastně úplně chápu.
Akorát si to zase tak usekla. Doufám, že se další části dočkám rychleji.

5 Daisy Daisy | Web | 11. září 2016 v 12:31 | Reagovat

Já jem nerozhodná v maličkostech. Například jaký lesk na rty si koupím, co si dám v restauraci k jídlu apod, ale pokud jde o nějaké cíle a životní hodnoty nebo velká rozhodnutí, tak v těch mám jasno a maximálně to jen vylepšuji a dotahuji k dokonalosti :)

6 Leník Leník | Web | 11. září 2016 v 15:45 | Reagovat

Krásný článek!
Jsem napjatá na pokračování.

7 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 11. září 2016 v 19:50 | Reagovat

Broučku to je krásně napsaný!
Září z toho ty emoce.. Chápu tě.. Opravdu!

8 Andey Andey | Web | 11. září 2016 v 21:46 | Reagovat

Taky jsem nerozhodná a bojím se něco si připustit, protože se nechci vdát naděje, ale někdy je to opravdu na škodu.
Skvěle napsané

9 Sonic Sonic | E-mail | Web | 12. září 2016 v 21:58 | Reagovat

hrozně se mi líbí tvůj styl psaní.. :)

10 bcup♡ bcup♡ | Web | 16. září 2016 v 17:24 | Reagovat

sakra ženská, málem jsem se u toho rozbrečela, bez prdele. krásně napsaný, fakt.

11 Maddie Maddie | Web | 17. září 2016 v 18:42 | Reagovat

Zírám s otevřenou pusou! Fakt síla :)

12 cincina cincina | Web | 20. září 2016 v 22:37 | Reagovat

Zmínila jsem se o tobě ve článku o svých oblíbených blogerech:) Říkala jsem si, že by tě to mohlo zajímat:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama