La vie est belle

Coming out 6 (Mám kluka, jsem "normální")

8. října 2016 v 14:21 | Ella |  Můj coming out
Vůbec nevím jak mám začít psát. Vůbec nevím co mám psát.
Je toho tolik, co bych chtěla napsat!
Je toho tolik, co bych chtěla říct, co bych ze sebe potřebovala dostat.
Dokázala bych tu sedět hodiny a psát a psát.
Jenže to nejde.....

Znáte ten pocit když ........něco hrozně moc chcete a zároveň to nechcete?
Znáte ten pocit když.......... se utápíte ve smutku, ale zároveň je vám krásně?
Znáte ten pocit když....kolem sebe máte rodinu, opravdové a skvělé přátele
a přesto se cítíte neuvěřitelně samy?
Znáte ten pocit když.........to, co cítíte a to co vás trápí musíte skrývat
a schovávat před ostatními?
Znáte ten pocit když......... se musíte přetvařovat a nasazovat masku
aby ostatní nepoznali o co jde?
Znáte ten pocit když ..........chcete něco napsat, říct ale nedokážete
napsat ani písmenko a říct ani hlásku?
Úryvek z článku Ten pocit když

Nastalo hodně těžké období.
Vzpomínky se mi vracely každým dnem, každou nocí.
Snažila jsem se soustředit na učení, příjimačky, léčbu anorexie...
Ale místo rovnic, vedlejších vět a pravidelného dostatečného stravování mi hlavou probíhaljen
scénář mě, jí a toho, co se stalo.


Myslela jsem si že to pomine.
Doufala jsem, že zapomenu a bude vše jako dřív.
Jenže nebylo.
Myslela jsem na ni čím dál víc.
Proklínala jsem jí, ale zároveň si přála aby se vrátila.
Nenáviděla jsem jí a při tom milovala.
Tolik proklakaných dnů...
Tolik proplakaných nocí...
Strach ve mě narůstal do obřích rozměrů.
Ne strach z toho, že by se nevrátila, ale z toho že jsem "jiná" než ostatní.

A pak mě to napadlo.
Dostala jsem "geniální" plán.
A to, NAJÍT SI KLUKA!
To, co jsem si přála a tolik chtěla jsem začala potlačovat.
Má mysl neposlouchala mé srdce.
Tyhle dvě lidské části se od sebe oddělili tlustou čárou.

A tak jsem si našla kluka.
Deprese vystřídala radost.
ANO! Jsem normální.
A náhlé rychlé zklamání...



Procházíme se v parku.
Květiny zdobí svými barvami trávník a slunce nám září nad hlavou.
Lehce se mě dotýká a hladí po vlasech.
Nakloní se a věnuje mi polibek.
Otevírám oči.
Málem se rozpláču.
Nic necítím.
Vůbec nic...

Nebaví mně ty jeho hloupé řeči,
nesnáším ten jeho úsměv,
nesnáším ten jeho přidrzlý ton hlasu.
Vysoukám ze sebe nesmyslnou větu o tom jak rychle pospíchám a rychlou chůzí se vzdaluji pryč od něj.
Cestou domů se mi oči promění ve vodopád slz.


Nebyl to ten pravý, musela jsem hledat dál.
A také že hledala.
Což o to, kluků bylo dost.
Jenže...
Můj plán najít si kluka a být "normální" tak docela nefungoval.
Najít si kluka, chodit s klukem, mít kluka....to bylo tak neskutečně snadné.
Ale vydržet s ním déle než pár hodin?
Získat k němu důběru?
Rozumnět si s ním?
Cítit k němu něco?
Zamilovat se do něj?
Tak to byl oříšek.


Někde uvnitř, v hloubi duše jsem moc dobře věděla proč to nejde.
Někde uvnitř, v hloubi duše jsem moc dobře věděla po čem mé srdce touží.
Jenže jsem to nedokázala přijmout.


Jdu prosluněnou ulicí. Podpatky mi klapají o dlaždičky. Dlouhé rovné vlasy vlají ve větru. Slunce mi ozařuje růžovobílé volánkové šaty. Vše doplňují sluneční brýle. Brýle, které skrývají před světem smutné oči plné slz.
Jdu a nevím kam. Procházím parkem a ulicemi Brna.
Všude je vidím. Jsou tak šťastní a zamilovaní. Jsou všude kolem mě. Drží se za ruce. Sedí spolu na lavičce. Líbají se v parku pod rozkvetlými stromy....nesnesu ten pohled!
Rozbíhám se, chci být co nejdřív doma! V bezpečí, schovaná.......před tím hnusným a odporným světem, který se skrývá za zdmi mého růžového pokoje.
Úryvek z článku volání o pomoc.

Otevírám notebook a píšu slovo.
"To slovo".
Pláču a začínám pročítat pár odkazů a příspěvky lidí.
Najednou narážím na jednu slečnu.
Má ráda divadlo, kulturu a vypadá velmi mile.
A v tom mě to napadne!
Vytvářím si falšený účet.
Falešné jméno, falešný věk, falešné všechno.
A píšu zprávu...
Zprávu, ve které se poprvé otevřu.
Poprvé nahlédnu do svého srdce.
Dám prostor svým pocitům.
A poprvé, přiznávám nejen té slečně,
ale především sama sobě nejistotu ohledně své barvy....

Pokračování příště
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. října 2016 v 15:01 | Reagovat

Hezké, myslím že jsi odvážná že jsi se s tím poprala, přeji ti ať ti to konečně vyjde 8-)

2 Lola-J Lola-J | Web | 8. října 2016 v 15:28 | Reagovat

Moc ráda bych ti nějak poradila, jak z toho stoprocentně ven, ale jinak než tím, že to budeš zkoušet, to asi nejde... je dobré být upřímná sama k sobě a hledat cesty, které by ty vzpomínky a špatné myšlenky zahnaly. Držím pěsti. :-)

3 Emo Emo | E-mail | Web | 8. října 2016 v 21:07 | Reagovat

Nádherný článek. Moc dobře tohle znám, doufám že ti to konečně vyjde :-)

4 Vlaďka Vlaďka | Web | 9. října 2016 v 14:37 | Reagovat

Parádní článek parádně napsaný.....držím pěsti, to je štěstí :-)  :-)

5 Andey Andey | Web | 9. října 2016 v 20:33 | Reagovat

Je dobré si to připustit, než lhát sama sobě. A jsi vážně dobrá, že to píšeš takhle otevřeně. Už se těším na další část. :)

6 cincina cincina | Web | 10. října 2016 v 22:57 | Reagovat

Potlačování sama sebe není dobré, protože tě to uvnitř ničí. Znám to... znám to, ani nevíš jak.
Jsem ráda, že teď už je to jinak a doufám, že to už bude jenom lepší:)

7 Baryn Baryn | Web | 10. října 2016 v 23:16 | Reagovat

Krásně sepsané ... děsivé ...
Já myslím, že se nemůžeš jen tak rozhodnout "najít si kluka" a zůstat s ním ... tedy rozhodnout se můžeš, ale dokud k někomu nezačneš něco cítit, nemá tohle rozhodování smysl. Nutit se k citu na základě toho, že s někým chodíš (a to jen proto, aby ti dělal náplast na bolest), není ideální. Přišlo mi to až zvrácené :D
Je fajn, že jsi nakonec našla někoho, s kým je ti dobře a ke komu opravdu můžeš něco cítit. :) Je jedno koho.

8 Leník Leník | Web | 12. října 2016 v 20:36 | Reagovat

Eli, úplně te chápu... Aby si lidi nemysleli, ze jsi jiná apod... Znám ten pocit :(.
Ale srdíčko řekne, co ke komu cítí. Řiď se jim.

9 Gabriella Gabriella | Web | 14. října 2016 v 19:13 | Reagovat

Ty pocity znám až dobře. Muset si nasadit masku a lhát a tom jak moc v "pohodě" jsem... nejsem. Chci křičet, ale nemohu. Nejde to..
Řiď se hlavně srdcem :)Nemá cenu se k lásce nutit. Nikdy to nebude tak fungovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama