La vie est belle

V zajetí anorexie

14. října 2016 v 21:33 | Ella |  Anorexie X
800kcal denně, 600kcal denně, 400kcal denně, 200kcal denně..
15 minut cvičení denně, 45 minut cvičení denně, 2 hodiny cvičení denně.
Školní sešity popsané od okraje k okraji výpočtem kalorií a kalorického deficitu.
Společenský život zazděný v černočerné tmě.
Radost potopená na dně oceánu.
Malátnost a nechuť doprovázející každý můj krok.
Ubívající kilogramy a zlý jásající hlas v mé hlavě.
Zdravý rozum schovávající se někde hluboko uvnitř mého já.
Anorexie ovládající každou sekundu mého života.....


Byla jsem tak neuvěřitelně šťastná.
Plná štěstí, radosti a lásky.
Prožila jsem ty nejkrásnější prázdniny vůbec.
Dva měsíce neskutečného štěstí a krásy.
A pak najednou...
Propad.
Z vrcholu až na dno.

Anorexie ve mě celou dobu byla.
Jen byla poměrně slaboučká.
Dokázala jsem se jí bránit, dokázala jsem sní bojovat a její moc jsem přebýjela krásnými zážitky a radostnými chvílemi.
Jenže ten její hlásek tam vždy byl.
A jeho intenzita se vždy odvíjela od jediného bodu - váhy.
Stačilo pár gramů. A začala jsem se cítit hůř.
Stačilo kilo a začaly deprese.
Stačla dvě kila a začal vážný problém.

( začátek září )
Stojím na váze a zděsím se!
38kg?!
Ne, nikdy!
V ten daný moment přišel prvotní impuls.
V ten daný moment se ta tenká hráz prolomila a začalo být zle.

Váha jako jediná příčina?
Jistěže ne.

Jsem plná zloby.
Denně poslouchám výtky, denně poslouchám jak se musím snažit, jak musím mít perfektní výsledky ve škole,
jak musím být dokonalá...
Máma mě nenávidí nemá v lásce.
Nejraději by abych zmizela z jejího života, jsem její velká chyba.
Táta? Táta mě má rád, ale vydí mě někde na právnické fakultě, v zahraničí, v businessu.
Chce abych byla jako on.
Úspěšná a dobrá stejně jako on.
Ale já nejsem jako on.

A já?
Já ž nemohu.
Bezmoc a strach z neúspěchu se mění v neskutečnou zlost.


Vztahy....
Tak krásně to začíná a tak tragicky končí.
Výkyvy nálad, pocity, emoce..
Naděje a zklamání.

Jo, láska...
Láska je krásná.
Jenže láska je i bolestná.
A panebože jak tohle můžeš napsat?! ledová kletba anorexie je pro mně vysvobozením. Nebo záhubou?


Snažila jsem se držet jak to jen šlo.
Prosila jsem o pomoc, snažila se změnit své priority, řídila se vším co mi dřív pomáhalo.
Marně.

Rozdělila jsem se na dvě části.
Šťastná Eliška a nemocná Eliška anorexie.

Dělala jsem vše jako dřív.
Jedla pravidelně, čas trávila s kamarády a věnovala se svým zájmům.
S nepatrným detailem....začala jsem se nenávidět.
Náročná škola, špatné rodinné vztahy, rozchod a sebenenávist?
Konec.

Nemocná část Elišky anorexie se mě zmocnila.

Mám nadhled a vím co dělám.
Vím, že jsem se vydala na špatnou cestu, která vede do toho onoho temného světa.
Všechno vím, všechno znám a vše si uvědomuji...
Ale problém je v tom, že ta cesta je...

Tak jistá
Tak lehce ovlivnitelná
Tak krásně snadná.
A mě je na ní tak nebezpečně krásně.


Copak můžu tohle vydat?
Copak chci způsobit lidem trápení?
Copak chci ukázat svoji slabost?
Copak chci potopit veškeré mé několikaleté snažení?
Copak chci aby někdo věděl, že jsem opět propadla anorexii?

Ne, nechci...
Ale stejně tenhle článek publikuji.

Třeba je tohle takový můj poslední zdravý výkřik o pomoc...


Blog se na dobu neurčitou pozastavuje
 


Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 14. října 2016 v 22:02 | Reagovat

Eliško, hodně štěstí. TY SE Z TOHO DOSTANEŠ! :) zvládneš to. Věř si a bojuj. :)

2 Simona Simona | Web | 15. října 2016 v 9:16 | Reagovat

Nikdy není tak špatně aneb určitě bude lépe, to se  prostě podaří...

3 Andey Andey | Web | 15. října 2016 v 18:43 | Reagovat

Holka, ty se z toho dostaneš. Zvládala jsi to předtím zvládneš to i teď.
Držím palce.

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 15. října 2016 v 23:27 | Reagovat

Mrzelo by mě, kdybych ti nezkusila nějak pomoct, a tak přicházím s radou (do zahrady?), že by ti naopak mohlo pomoct, kdyby ses někam v nedobrých časech ze všeho vypisovala, že by se ti tím mohlo ulevit :-)

Jinak držím palce jako ostatní!

5 E. E. | Web | 16. října 2016 v 20:44 | Reagovat

Rozumím ti, že pozastavuješ blog, vůbec se ti nedivím, když se znovu setkáváš s těmito problémy. Budu na tebe myslet a hlavně, aby jsi to překonala, určitě to zvládneš! Držím palečky.

6 Lola-J Lola-J | Web | 18. října 2016 v 11:24 | Reagovat

To naprosto chápu, že teď pozastavíš, ale neber to jako projev nějaké slabosti apod. Zkus pamatovat na to, že nemusíš VŮBEC NIC z očekávání tvých rodičů o tom, kým budeš, ale jaká budeš. A nejdůležitější na tom celém je být zdravá. To je fakt jediná věc na světě, na které záleží. Přeji ti, abys na to nemyslela a užívala si života i jídla tak moc, jak to jen půjde. Za ty kritické problémy ti to nestojí, vážně. Přeji hodně sil a brzký návrat! ♥

7 buttercup buttercup | Web | 18. října 2016 v 12:02 | Reagovat

nemám ti co radit, sama jsem se ještě nevyhrabala z problémů s bulimií, takže jediný, co mi zbývá je říct, že ti věřím, a že budu držet palce. FIGHTIIING!!♥

8 Coldie Coldie | E-mail | Web | 18. října 2016 v 18:36 | Reagovat

Chápu, že na to už nemáš, že život nezvládáš, že si myslíš, že je konec. Není! Je to jiné. Jednou si najdeš někoho nebo něco, pro koho budeš chtít žít. Jo, všichni tě teď určitě přesvědčují o opaku, ale nedej se. Ty to zvládneš. <3

9 idnia idnia | Web | 18. října 2016 v 20:06 | Reagovat

Nepřemýšlela jsi nad psychiatrem? Vím, že teď se od všech prášku odstupuje kvůli vší té "děsné chemii", ale pomůže ti to jasněji myslet.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Dostala jsem se z nejhorší jen díky antidepresivům.
Držím palce! :-)

10 Baryn Baryn | Web | 20. října 2016 v 17:27 | Reagovat

Taky mi trvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že jsem vlastně klesla příliš nízko, nejen s váhou, ale s celým životem ...
Dostaneš se z toho, bude to v pořádku, držím ti palce, je to celé jen o přesvědčení. :)
Paradoxně bych po svých zkušenostech řekla, že na dostávání se z anorexie nejsou ideální ani psychiatři,a ni jiní doktoři, ale nějaký odborník na stravu. Sestavení toho nejsprávnějšího jídelníčku, který tě z toho dostane tak, aby ti nebylo zle a abys zbytečně nepřibrala příliš, dokáže udělat zázraky. :)

11 cincina cincina | Web | 21. října 2016 v 18:42 | Reagovat

Co se to s tebou zase stalo? Pamatuji si tě jako tu veselou holku! Vrať se zpátky! Ty to zvládneš! Kdo jiný, než ty, by to měl dokázat! Já ti věřím!:)

12 Leník Leník | Web | 24. října 2016 v 17:59 | Reagovat

Eliško, moc mne to mrzí. Strašně moc ti držím palce. Nevzdávej to, dokázala jsi toho tolik. Máš na to. Moc na tebe myslím! <3
Vrať se .... Bude se mi moc stýskat....:'(

13 Elík Elík | Web | 25. října 2016 v 15:17 | Reagovat

Krásné ale depresivně napsané... Ale na psaní máš talent😙 drž se holka❤❤❤

14 Elis Elis | Web | 27. října 2016 v 14:25 | Reagovat

Po delší odmlce jsem se dostala na blog a jdu se podívat, co je u tebe nového... Elli to mě moc mrzí, ale ty zase zvítězíš, si silná, chytrá a inteligentní a naslouchej svému nitru a hlavně si připomínej, jak si byla šťastná a zase budeš, ale možná jinak a s někým jiným, máš před sebou celý život a ještě zažiješ spoustu štěstí... tak to chodí a štěstí tě nikdy neopustí pokud ho od sebe nebudeš odhánět a proto odolávej našeptávání anorexie, je to tvůj nepřítel a nepřátele musíme vždy zničit, rozdrtit a odehnat... více si od anorexie nenechej ničit život a také si do své duše nepouštěj naléhání od druhých, že se máš více snažit nebo být dokonalá, dokonalost na světě neexistuje... nenechej se zavalit představami druhých lidí, jaká máš být,i když to myslí dobře, buď sama sebou, ty jsi skvělá, umíš spoustu věcí, jsi nadaná, krásně píšeš, jsi hezká a umíš toho jistě ještě mnohem víc a čeká tě krásný život, tak seber síly a anorexii definitivně vyžeň ze svého života, ty to zase zvládneš, musíš zabojovat, držím ti palečky...

15 Jess Jess | Web | 29. října 2016 v 13:11 | Reagovat

Zlato, zlato, zlato. Tys tu anorexii měla i přes prázdniny, přečti si po sobě ty články, vždycky jsi řešila kila i půlkila i deset deka a jestli dortíček není moc velkej, drink moc kalorickej atd., ale jak jsi neměla všednodenní starosti, dokázalas to občas přejít a muselo ti být jasné, že se to se školním režimem zhorší. Anorexie je v hlavě - způsobená přehnanou úzkostlivostí v různých oblastech, podpořená neideálními vztahy v rodině, neideálními situacemi v životě. Pokud se nenaučíš brát trvale život s lehkostí a zbavit se různých úzkostí, pokud to nehodíš za hlavu, vždycky to v tobě bude. A protože charakter se nedá předělat, tak to tam holt je a bude a musíš s tím bojovat leda vědomě - nedávat si cíl 800, 600, 400 kCal, ale 1200, 1600, 2000 kCal. S cvičením klidně pokračuj, dělá dobře psychice a když budeš vědomě víc jíst, tak i na to budeš fyzicky připravená. Ono to půjde. Překonej rozumem úzkostlivé anorektické podvědomí, a ono to půjde.

16 Kateřina Kateřina | 9. listopadu 2016 v 23:04 | Reagovat

Ahoj, jsem studentkou gymnázia a tématem mé seminární práce jsou Poruchy příjmu potravy. Myslíš, že by sis našla chvíli a přispěla k mému výzkumu? Mým cílem je zjistit, jaký typ osobnosti postihují PPP nejčastěji a proto oslovuji všechny ty, kteří si jedním z těchto typů nemoci prošli... Moc ti děkuji za případnou spolupráci.
Zde je odkaz na osobnostní test: http://testosobnosti.zarohem.cz/test.asp
Jeho výsledek mi prosím pošli na email seminarkappp@seznam.cz.. Díky za ochotu! :-)
Pokud by tě zajímaly výsledky mého výzkumu, mohu ti je zaslat.

17 lucy.marek lucy.marek | E-mail | 10. listopadu 2016 v 13:04 | Reagovat

Eliško vnímám ten strach se kterým asi musíš bojovat. Nemusíš na to být ale sama, i když to vlastně nikomu nechceš říkat. Ale když by Ti bylo těžko, můžeš se i anonymně obrátit na Anabell - tam dívkám s anorexií pomáhají. Centrem jsem sama prošla - když bys měla jakékoli dotazy, můžeš mi bez Váhání napsat třeba i na email: lucy.marek@email.cz

18 virilitat.com virilitat.com | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 14:35 | Reagovat

Krásný a zajímavý blog :)

19 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 13. listopadu 2016 v 21:13 | Reagovat

Mrzí mě, že tě ta ošklivá zlá potvora zase přepadla, ale nedej se! Vím, že se to snadno řekne a skutečnost je tvrdá.. ale nezapomeň, že za tebou stojí mnoho lidí, kterým nejde o nic jiného než tě v tvém boji podpořit. Nevzdávej se a drž se! I já jsem s tebou. :)

20 TeoA TeoA | E-mail | 18. listopadu 2016 v 14:19 | Reagovat

Ahoj, čtu tvůj blog a je mi úplně do breku. Sama jsem to zažila a trvalo to dlouho. Úplně chápu tvou bezmoc, strach, úzkost...ještě teď se mi valí slzy do očí, když si na to vzpomenu. Vím, že jsi teď pozastavila blog, ale kdybys potřebovala, napiš. Ráda si s tebou o všem popovídám a řeknu ti třeba, co pomáhalo a pomohlo mě, nebo kdybys potřebovala třeba jen podpořit. Věř mi, dá se to zvládnout mě se to podařilo. Nevzdávej to! A kdybys cokoli potřebovala, piš (fit.s.alou@gmail.com). Držím palce a těším se, že se ozveš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama